Hrnčířské trhy: Keramika, nutrie a chill na břehu Čertovky

Od začátku našeho vztahu Evička toužila navštívit Berounské hrnčířské trhy, a tak jsme se v září 2024 rozhodli, že přišel ten správný čas. Vyrazili jsme z Prahy v osm ráno, abychom se vyhnuli největšímu davu. Už v devět hodin jsme procházeli náměstím v Berouně. S ohledem na předpověď počasí, která hlásila pekelných 32°C, jsme se rozhodli, že náš labrador Art zůstane raději doma. Věděli jsme, že by mu takové horko a davy lidí nedělaly dobře, a že si více užije klid v pohodlí domova, než abychom ho tahali do té ohnivé výhně.

Trhy

Parkování byla výzva. Už v 8:40 bylo téměř všude plno, takže jsme museli auto zaparkovat trochu „punkově“ někde u garáží za nádražím. Naštěstí jsme alespoň neplatili. Po odstavení našeho vozítka jsme zamířili na trhy. Jak se dalo čekat, byla tam spousta lidí, což na takových akcích není překvapení, avšak v devět ráno bychom čekali menší davy. Procházeli jsme davem a zastavili se u stánku s obrovskou keramickou mračící se kachnou. I když šlo o působivé dílo, dlouho jsme se nezdrželi a pokračovali dál.

Další stánek, který nás skutečně oslovil, patřil Wildpoppy.ceramics. Tmavé kameninové misky nás doslova uchvátily. Po krátkém rozmýšlení jsme se vrátili a koupili všechny čtyři kousky, které byly k mání. Doporučujeme podívat se na jejich Instagram, mají tam krásné kousky, zejména ty v tmavších odstínech.

Útěk od lidí

Protože ani jeden z nás nemá rád tlačenici, rozhodli jsme se projít postranní uličky města. Náhodou jsme narazili na scénu, kde probíhaly souboje historického šermu. I když jsem se chtěl na jeden souboj podívat, Evička mě raději táhla pryč. Historický šerm zkrátka není její šálek čaje.

Naše kroky nás zavedly k Berounské čertovce, kde jsme u řeky spatřili terasu patřící bistru Bearounka. U řeky zrovna dováděla spolu s kachnami zvědavá nutrie, což byla úžasná podívaná. Rozhodli jsme se tedy, že bistro navštívíme.

Bearounka má jedinečnou atmosféru – ruiny zdemolovaného domu jsou prorostlé zelení, ve které je umístěno sezení. Usadili jsme se na břehu Čertovky, objednali si vynikající kávu a užívali si klidné dopoledne ve stínu pergoly, daleko od rušného náměstí.

Atmosféra v bistru Bearounka byla tak příjemná, že nám připomněla chvíle, které jsme zažívali při posezení u kanálu Navigli v Miláně. Stejně jako tam, i tady jsme si užívali klidnou atmosféru u vody. Pokud vás zajímá více o naší zkušenosti z Milána, podívejte se na náš článek o prodlouženém víkendu v Miláně, kde jsme navštívili vše od monumentálního hřbitova po kouzelné kanály Navigli.

Obědové menu

V Bearounce nám bylo tak příjemně, že jsme se rozhodli poobědvat přímo tam. Objednali jsme si variaci předkrmů – krevetky, syrové uhlíky, corndogy a dirty fries. Po obědě jsme si dali ještě poobědovou kávu a pak už jsme se vydali směrem k autu.

Z hrnčířských trhů jsme sice viděli jen minimum, ale vůbec nás to netrápilo. Užili jsme si klidné romantické dopoledne na břehu Čertovky a odcházeli s úsměvem na tváři.

Cestou zpět k autu jsme se ještě zastavili na zrekonstruovaném berounském nádraží, které nás příjemně překvapilo. Musíme opravdu pochválit, jak se rekonstrukce povedla. Nádraží dnes působí moderně, respektive konečně tak, jak by v dnešní době měla vypadat všechna nádraží. Evičku nejvíce zaujala krásná barevná vitráž, která dodává prostoru jedinečnou atmosféru. Já jsem na nádraží poprvé ochutnal Coca-Colu s příchutí Oreo. Chuťově to celkem ujde a za vyzkoušení to stálo, ale znovu si ji nedám.