Od Luxoru po Asuán: Plavba po Nilu, která vás vtáhne do starověku 🏛️

Útěk za sluncem a volba dobrodružství

V lednu roku 2022 jsme jako obvykle chtěli s Evičkou utéct před zimou a Egypt se nabízel jako jedna z možností. Na klasickou „válecí“ dovolenou ale nebyla nálada, chtěli jsme zažít něco naučného. Jelikož oba obdivujeme historií starověkého Egypta, rozhodli jsme se vyrazit do této země v objetí pouště za jejími památkami. Ty se nachází podél Nilu, dárce života a tepny Egypta, proto se přímo nabízela plavba po této majestátní řece. 🌊

Rozhodli jsme se poměrně krátce před odletem, takže jsme neměli odvahu takovou cestu plánovat na vlastní pěst. Proto jsme zvolili služby cestovní kanceláře. Konkrétně jsme si vybrali plavbu po Nilu v úseku Luxor – Asuán. Přílet i odlet probíhal z letiště v Hurghádě. První dvě noci po příletu a noc před odletem jsme strávili v Hurghádě v hotelu Stella Beach Resort and Spa. Ten nám přidělila cestovní kancelář, protože jsme v rámci zájezdu neměli možnost volby. Sami bychom si takový hotel na dovolenou nevybrali. Víme, že Egypt umí nabídnout mnohem víc. Pokud si chcete užít to pravé pohodlí a obžerství, určitě se vyplatí připlatit si za 5 hvězd. Nakonec to ale nebyl vůbec špatný resort! 🏨

První dny v Hurghádě a seznámení s naším „Kamílkem“

První den naší cesty byl spíše transportní. Z Prahy do Hurghády, autobusem do hotelu, večeře a spánek. Let nám utekl rychle. Obvykle jsem se na jeho začátku posilnil whiskey s kolou, abych zahnal své obavy z létání. Za čtyři hodiny jsme již přistávali na sluncem zalitém letišti. Tam jsme se setkali s naším průvodcem, který celou cestu absolvoval s námi. Jeho jméno si již celé nepamatujeme, ale říkali jsme mu „Kamílek“. Byl to místní Egypťan, který studoval v Káhiře češtinu – opravdu skvěle se česky domluvil. Zajímavé bylo, že Česko nikdy ve skutečnosti nenavštívil. Poté již následovala cesta na hotel.

Přidělený pokoj v hotelu byl v prvním patře dvoupodlažní budovy. Měli jsme vlastní terásku s výhledem na moře, a dokonce dvě koupelny! Byli jsme moc spokojeni. 😊 Druhý den jsme měli prakticky volný. Užívali jsme si procházky po pobřeží, zkoumali okolní hotelové komplexy, posedávali na kávě a užívali si teplé paprsky lednového slunce. To v Egyptě na rozdíl od Čech příjemně hřálo.

Nalodění na Esmeraldu

V brzkých ranních hodinách jsme odjeli autobusem do Luxoru. Cesta trvala přibližně čtyři hodiny. Následovalo nalodění na naši komfortně vybavenou výletní loď. Cestovali jsme lodí Esmeralda a musím říct, že oblast její recepce a centra lodi je opravdu efektní! Velké točité schodiště s rozlehlým atriem uprostřed, spousta mramoru a nádherná, ale ne přehnaná výzdoba – jako byste ani nebyli na lodi. Kabina byla příjemně vybavená. Bylo vidět, že loď je už starší, ale pokoje byly krásně uklizené. Byl znát opravdu velký konkurenční boj mezi provozovateli výletních lodí na Nilu. Obsluha byla maximálně ochotná, milá. Uklízeči vás den co den překvapovali novými tvary z ručníků! Pokud budete mít podobnou partu jako my, bude vás v pokoji čekat třeba houpající se ručníkový opičák, plazící se krokodýl, nebo na sedačce vysedávající mumie. 😄

Prostor na lodi je omezený, proto jsou stoly v jídelně společné pro celé skupiny, podobně jako to znáte z některých českých lázní. Jelikož s Evčou nejsme příliš sociální, tohle jsme úplně neocenili. Jinak bylo ale jídlo úžasné! Není sice takový výběr jako ve velkých resortech, ale salátový bar byl úžasný. Nikde jsme nezažili tak skvěle připravené saláty. Na lodi je samozřejmě ještě bar a sluneční paluba s dalším barem a bazénem. Co bylo na lodi trochu nemilé, byla poloha naší kajuty. Byla poměrně blízko strojovny, nejspíš v blízkosti agregátů. V době, kdy loď neplula a běžely generátory vyrábějící elektřinu, bylo v kajutě cítit vibrace a hluk. Ve dne to nebylo rušivé, ale v noci to Ev vadilo, a tak spala se špunty. Naštěstí ve většině případů loď pluje právě přes noc, a proto jede na klasický motor. Ten kupodivu takový hluk nedělal a spát jsme tak mohli nerušeně.

Karnak – Velkolepost starověku

Dále jsme navštívili chrámy na východním břehu Luxoru, včetně Karnaku. Karnak není jen jeden chrám, ale spíše rozsáhlý komplex chrámů, svatyní, pylonů a dalších staveb. Rozkládá se na východním břehu Nilu, severně od Luxoru. Po více než dva tisíce let sloužil jako hlavní kultovní centrum boha Amona-Ra a byl nejdůležitějším náboženským místem starověkého Egypta. Každý faraon chtěl zanechat svou stopu v Karnaku. Najdete zde pozůstatky staveb od Střední říše až po římské období. Centrální a největší částí je Amonův chrámový okrsek s impozantním Velkým hypostylovým sálem. Ten je plný 134 obrovských sloupů a tvoří jeden z nejúžasnějších architektonických skvostů. Kromě toho zde najdete posvátné jezero, kaple, obelisky a aleje sfing.

Karnak je živým svědectvím o víře, moci a architektonických dovednostech starých Egypťanů. Dodnes ohromuje svou grandiózností a historií. Večer jsme se ještě prošli po promenádě podél Nilu. Místní nijak nerušili a cítili jsme se bezpečně, prostě běžný arabský svět. Jenom děti se s námi neustále chtěly fotit – tedy hlavně s Evičkou. Nevím, čím to je, možná nejsem tak hezký jako Evča. 😄

Údolí králů a tajemství hrobek

Další den brzy ráno jsme měli možnost připlatit si za let balónem, což jsme ale nevyužili. Musí to být krásný zážitek, ale Evička se na to nehrnula a já důvěřuji jen létajícím prostředkům s motorem, ne vznášející se kouli na obloze. Poté následovala prohlídka západního břehu Nilu. V první řadě Údolí králů. Toto starověké pohřebiště sloužilo po staletí jako hlavní pohřební místo pro faraony Nové říše. Věřili, že jim hrobky vytesané hluboko do skal poskytnou věčný klid a ochranu před vykradači. V údolí bylo objeveno přes 60 hrobek, z nichž každá je unikátní svou výzdobou. Mnohé stěny jsou pokryty složitými hieroglyfy a živými malbami, které zobrazují scény z posmrtného života a rituály. Dnes je to jedno z nejdůležitějších archeologických nalezišť na světě! 🏞️

My jsme v Údolí králů hrobku Tutanchamona nenavštívili. V rámci vstupného máte možnost navštívit tři turisticky otevřené hrobky dle vašeho výběru, ale Tutanchamonova se připlácí navíc. Jelikož tam byla velká fronta, nešli jsme tam. Nejdříve jsme navštívili dvě, které nám doporučil náš průvodce jako nejlepší. Jelikož jsme ani jednu nepovažovali za nějak výjimečnou a bylo tam také dost lidí, třetí jsme si vybrali sami. Vydali jsme se ke skalní stěně na konci údolí a navštívili hrobku krále Setnachta. A návštěva opravdu stála za to! Stěny hrobky jsou bohatě zdobeny reliéfy a malbami, které zobrazují scény z posmrtného života a náboženské texty. Pokud se tedy někdy dostanete do Údolí králů, tato cesta jednoznačně stojí za to.

Chrám Hatšepsut a Memnonovy kolosy

Následně jsme si prohlédli Zádušní chrám královny Hatšepsut. Je to jeden z nejúchvatnějších a nejunikátnějších chrámových komplexů starověkého Egypta. Nachází se pod impozantními skalními útesy a je zcela odlišný od ostatních chrámů v oblasti svým terasovitým uspořádáním. Královna Hatšepsut, jedna z nejúspěšnějších ženských faraonek, nechala tento chrám postavit pro sebe a boha Amona-Ra v 15. století př. n. l. Jeho design, který se skládá ze tří masivních teras propojených rampami, působí moderně i po tisíciletích. Chrám byl kdysi osázen stromy a zrcadlil se v bazénech, škoda, že dnes již po této svěží zeleni není památky. Každopádně stále je to fascinující podívaná, škoda jen, že dnes chybí většina soch. 🗿

Poté následovala krátká zastávka u Memnonových kolosů. To jsou dvě masivní kamenné sochy faraona Amenhotepa III., které se tyčí v Západních Thébách. Každá z těchto sedících soch dosahuje výšky přibližně 18 metrů a váží stovky tun. Původně stály před vstupem do obrovského zádušního chrámu Amenhotepa III., který byl v době své existence největší v celém Egyptě. Dnes z něj zbyly již jen základy. Memnonovy kolosy jsou opravdu jen krátká zastávka. Poté nás autobus zavezl do alabastrová dílny – taková past na turisty, kterou mohli organizátoři klidně vynechat. Ale chápu, že tak se dává práce místním. A ačkoliv jsem byl přesvědčen, že žádný lapač prachu nekoupím, stejně jsme podlehli! Evička si přivezla malou zdobenou alabastrovou kanopovou truhlu s miniaturními kanopami. Takže i my se do pasti chytli! 😄

Lodní pohoda a „nilští piráti“

Následoval pozdní oběd na lodi a plavba do města Edfu. Měli jsme čas na odpočinek a zábavu na lodi až do večeře. Jak jsem již zmiňoval, na lodi je bazén a na horní palubě lehátka. My jsme si však raději otevřeli naše opravdu velké okno v kajutě, přesunuli si k němu gauč a pohodu si užívali přímo z pokoje. To bylo prostě boží! 🛋️

Během plavby je fascinující pozorovat místní „piráty“. Jsou to místní lidé, kteří se snaží velkých lodí chytit a přivázat se k jakémukoli možnému místu, kam jde dát lano. Poté se za lodí na svých malých člunech nechávají táhnout. Je to docela podívaná!

Co fascinující není, jsou místní, které vidíte házet pytle odpadků do Nilu. Rozumím, že z hlediska stupně vývoje jejich společnosti je trochu předčasné žádat po Egypťanech z venkova třídění odpadu, ale člověk by řekl, že o svou prakticky jedinou řeku budou pečovat lépe.

Chrám Edfu a šílená cesta

Po noci strávené na palubě a vynikající  snídani následovala návštěva chrámu Edfu. Ten je zasvěcen bohu se sokolí hlavou, Horovi. Je považován za jeden z nejlépe zachovalých starověkých chrámů v celém Egyptě. Jeho výstavba začala v ptolemaiovském období, kolem roku 237 př. n. l., a trvala téměř dvě století. Díky tomu, že byl po staletí z velké části pohřben pod vrstvami písku a bahna, unikl erozi a drancování. Dochoval se tak téměř v původním stavu. Když vstoupíte dovnitř, můžete obdivovat impozantní pylon, rozsáhlé nádvoří, hypostylové sály plné hieroglyfů a reliéfů. Ty detailně líčí mytologické příběhy a rituály – tedy údajně, ne že my bychom jim rozuměli. Je to místo, které vám umožní představit si, jak chrámy vypadaly v dobách jejich největší slávy. 🏛️

Cesta k chrámu v Edfu je sama o sobě nezapomenutelný zážitek. My k chrámu jeli na voze s koňským spřežením. Jak bych to popsal? Jedete prakticky africkým městem s polorozpadlými domy, hliněnými prašnými cestami, na nichž se v neřízeném chaosu za neustálého troubení, pískání a hulákání prohánějí stovky tuktuků, koňských spřežení, starých dodávek, mikrobusů, motorek a obouchaných aut. Prostě divočina! 🐎

Chrám Kom Ombo a miliony v hieroglyfech

Následovala plavba k chrámu Kom Ombo. Tento chrám je jedinečný svým neobvyklým designem – je to dvojitý chrám, symetricky rozdělený na dvě identické části. Jedna polovina je zasvěcena bohu Sobekovi s krokodýlí hlavou, bohu plodnosti a stvořiteli. Druhá polovina je věnována Harverovi, bohu se sokolí hlavou. Toto rozdělení se projevuje ve všem, od vchodů, přes sály, až po svatyně. Chrám se nachází na malebném místě přímo u břehu Nilu, což přidává k jeho půvabu. Můžete zde vidět i nilometr, který se používal k měření výšky nilských záplav, a také zajímavé vyobrazení starověkých lékařských nástrojů. 🐊

U chrámu Kom Ombo nás náš průvodce „Kamílek“ též učil číslovky v hieroglyfech. Dnes si pamatuji už jen číslovku 1 – to je prostě čárka, a číslovku milion – to je klečící človíček s rukama vzhůru radostí nad svým bohatstvím. (Pravda je taková, že to je zpodobnění boha Heh, ale Kamílkova poučka je stylovější!). Odtud jsme dále vyplouvali do Asuánu.

Abú Simbel a núbijská pohostinnost

Z Asuánu jsme si připlatili za brzký ranní výlet do Abu Simbelu, který je považován za největší chrámový komplex a architektonické dílo starého Egypta. Abu Simbel je úchvatný starověký komplex dvou skalních chrámů v jižním Egyptě. Nechal je vytesat do skály faraon Ramesse II. ve 13. století př. n. l. Větší z nich je zdoben čtyřmi kolosálními, 20 metrů vysokými sedícími sochami faraona u vchodu. Menší chrám je pak věnován jeho oblíbené manželce Nefertari. Celý komplex byl původně postaven jako demonstrace faraonovy moci. Dnes je veřejně známý i díky neuvěřitelné inženýrské práci, jelikož v 60. letech 20. století byl rozebrán a přemístěn na vyšší místo, aby nebyl zatopen výstavbou Asuánské vysoké přehrady. 🤯

Po návratu nás čekal večerní výlet do núbijské vesnice Gharb Soheil. Ta leží na západním břehu Nilu nedaleko Asuánu. Je to skutečně malebné místo, kde uvidíte domy natřené jasnými barvami – práškově modrou, zářivě žlutou, oranžovou – a zdobené motivy jako jsou velbloudi, krokodýli a starověcí bohové. Kromě nádherných barev a architektury nabízí vesnice i možnost poznat autentickou núbijskou kulturu. Můžete se projet na velbloudech, nakoupit koření a místní řemeslné výrobky na trzích, nebo si jen tak posedět v kavárně s výhledem na Nil. Je to velmi přátelské a pohostinné místo, klid a ticho zde ale nečekejte, ba naopak. Do vesnice se dostanete obvykle lodí z Asuánu, což už samo o sobě je krásný zážitek. 🐪

Rozloučení s Egyptem a chyba zásadní chyba na čerpací stanici

Po snídani následovalo vylodění. Čekal nás výlet do ostrovního chrámového komplexu Philae, který byl v době naší ranní návštěvy prakticky liduprázdný. V celém komplexu žijí desítky koček a vzhledem k jejich dobrému zdravotnímu stavu o ně místní a zejména turisté nejspíš pečují. Jsou dokonce tak drzé, že okupují i místní kavárnu.

Poté už následoval transfer autobusem do Hurghády a ubytování v hotelu. Tato cesta je opravdu dlouhá. Navíc ji zpomaluje nesčetné množství retardérů a zpomalovacích prahů, které jsou snad před každou křižovatkou. V polovině cesty, v Luxoru, jsem však udělal chybu. Jelikož se mi zatím vždy v Egyptě vyhýbala bájná „faraonova pomsta“, a při této cestě jsem bez problému zvládl i občerstvení z „pochybnějších“ zdrojů, cítil jsem se neohrožený. Proto jsem si v Luxoru na čerpací stanici objednal kávu z kávovaru – připojeného na místní vodovod. Jak to asi mohlo dopadnout… ☕

Při cestě mi začalo pobublávat břicho, ale zatím jsem se držel. Spouštěčem byl až pohyb. Když jsme se večer po příjezdu v Hurghádě šli ubytovat, došel jsem k recepci, s křečí v břiše jsem Ev poprosil, aby nás ubytovala, a běžel jsem na toalety. Poslední noc v Egyptě jsem tak prožil s nevolností a horečkou. Ráno následoval transfer z hotelu v Hurghádě na letiště a odlet do Prahy. Během letu jsem se stejně jako vždy posilnil whiskey s kolou a doufal jsem, že mou nevolnost toto vydezinfikuje. Díky bohu jsem let absolvoval dobře, toaletu jsem nevyužil a kromě bolesti břicha jsem se cítil již celkem fit.

Návrat do vlasti a chyba v „léčbě“

Evča, která je co se týče exotičtějších destinací mnohem zcestovalejší než já, mi však dala zákeřnou lékařskou radu. Přesvědčila mě, že mé břicho je rozhozené z egyptské stravy a musím si dát českou kuchyni, která mě „srovná“. Poté, co jsme se dostali z letiště domů, jsem si tak dal bramborový salát s kuřízkem. To se ukázalo jako druhá zásadní chyba ve stravování během této cesty. Krátce po jídle odstartovala nefalšovaná třídenní faraonova pomsta a já tak byl nucen si dovolenou prodloužit o tři dny na nemocenské. 🤢 I přes tento menší zdravotní karambol šlo ale o úžasnou cestu. Poznali jsme místa, která jsme doposud znali pouze z knih a filmů. Šlo o nezapomenutelný zážitek, který můžeme každému doporučit. 👍

Pokud vás arabský svět neláká, ale přesto byste rádi získali inspiraci na aktivní zimní dovolenou, koukněte na náš článek o Madeiře nebo Tenerife!