Z Dánska přes Faery a (skoro) na Island – když se sen střetne s realitou🚐

Island. Můj absolutní cestovatelský sen. A jelikož nejsme troškaři, rozhodli jsme se na něj vyrazit z Čech vlastní dodávkou a přes oceán se přeplavit trajektem. Byla by ale škoda jen tak proletět Evropou. Nemohli jsme si nechat ujít příležitost obohatit naše dobrodružství o část oblíbeného Dánska a zejména o divoké a méně navštěvované Faerské ostrovy.

Na následujících řádcích si přečtete o první, dosti výživné části naší Islandské expedice. Čekal nás obří trajekt, spousta majáků, všudypřítomný déšť, vítr a také jedno bizarní varování v McDonald’s, kde mi objednávkový automat taktně naznačil, že moje večeře je kalorická sebevražda.

Tento článek je prvním dílem celé série o naší expedici vlastní dodávkou z Prahy na Island a zpět. Pokud ho máš už za sebou, k dalším dílům se dostaneš snadno skrze rozcestník ZDE.

Bohužel jsme s sebou nemohli mít Artíka. S tímhle faktem jsme se srovnávali hodně těžko. Trajekt psy na palubě neumožňuje, ale nepřekonatelný problém představovala zejména nekompromisní Islandská legislativa. Ta při dovozu zvířete vyžaduje jeho dlouhou karanténu. I kdybychom ho tam měli jak dostat, Artík by tak strávil prakticky celou naši dovolenou zavřený v izolaci. A to jsme mu nemohli udělat. 😔

Naši zatím nejdelší a nejnáročnější cestu jsme zahájili v sobotu ráno. Startovali jsme v Praze, přesně dvacet minut po deváté. Cíl byl jasný: Padborg, vstupní brána do Dánska hned za hranicemi.

1. den: Útěk z Prahy a strategický manévr kolem Hamburku

Cesta byla až překvapivě pohodová. Stárijka hltala kilometry a hlavně – vyhnuli jsme se všem kolonám. Zvolil jsem trasu přes Lipsko a následně přímo na sever. Tím se nám podařilo obkroužit Hamburk a vyhnout se jeho legendárním, nervy drásajícím dopravním zácpám. 🛣️

Nocoviště snů? Spíš kempingová skládka

Na naše vytipované místo u kamenného mostu (na které jsme s láskou vzpomínali z minula, viz článek Roadtrip po Skandinávii: Fettjeåfallet, Røros a Örebro) jsme dorazili krátce po půl sedmé. Těšili jsme se na jistotu.

Jenže chyba. Místo bylo obsazené. To by nebyl ten problém – parkoviště je obrovské. Problémem byla posádka jednoho komicky vypadajícího „mini-autíčka“ s nesouměrně velkým střešním stanem. Zřejmě v boji s nedostatkem prostoru explodoval obsah jejich dopravního prostředku ven, takže měli kolem sebe rozházený takový neskutečný bordel, že jsme se s Evičkou na sebe jen podívali a bylo jasno.

Tady rozhodně spát nebudeme. Tohle není vanlife, to je binec.

Lesní azyl a tekutá medicína

Popojeli jsme tedy asi o dva kilometry dál, na zašité lesní parkoviště. A byla to skvělá volba. Užili jsme si večer v naprostém soukromí a tichu, které narušil jen krátký příjezd místních pejskařů.

Unavení po dlouhém řízení jsme si usnadnili práci a sáhli po osvědčeném Adventure Menu. A protože mě celý den nepříjemně pobolívalo břicho 🤢, musel jsem před spaním nasadit tu nejúčinnější cestovní medicínu – pár kapek Jägermeistera. Funguje spolehlivě.

2. den: Vanlife Tetris, daňčí safari a cesta časem v Aarhusu

Ranní boj s prostorem (a leností)

Ráno jsme si trochu přispali. Tedy, abych byl přesný, budík sice zvonil, ale vůbec se nám nechtělo vylézat z vyhřátého auta. Nakonec zvítězilo odhodlání a začaly první ranní manévry.

Nevím, jak to mají ostatní, ale u nás si „balení dodávky“ sedne vždy až po pár krizových večerech a ránech. Je to v podstatě logistický Tetris: musíme přeskládat všechny krámy tak, aby ty, co jsme vlastně vzali úplně zbytečně (a že jich bylo!), co nejméně překážely. Kvůli tomuhle rannímu boji s prostorem jsme vyjížděli až kolem desáté. ⏰

Neplánované safari ve Vejle

Oproti původnímu itineráři jsem hned udělal neplánovanou zastávku. Při jízdě po dálnici jsem si všiml, že míjíme město Vejle, které ukrývá krásný park. A v něm? Žádná nuda, ale jeleni, srnci a daňci, mezi kterými se dá projíždět autem, a dokonce se mezi nimi volně procházet.

Rozhodl jsem se Evičku překvapit a stočil volant rovnou za zvířátky. Byla to trefa do černého. Po dvacetiminutové procházce a desítkách fotek jsme se jich konečně nabažili a pokračovali (s mírným zpožděním) směr Aarhus.

Den Gamle By: Větší, než jsme čekali

Do Aarhusu jsme dorazili kolem jedné odpoledne a hned zamířili do historického skanzenu Den Gamle By. Zaparkovali jsme u botanické zahrady a vyrazili pěšky. Čekal jsem, že to bude „rychlovka“ na dvě hodinky, a bláhově jsem plánoval, že ještě stihneme přejezd na západní pobřeží Jutska.

Jak hluboce jsem se mýlil! 😲

Den Gamle By není jen skanzen, je to obrovské město ve městě. Procházíte domy, sledujete exponáty a nasáváte atmosféru různých historických etap Dánska. Klasický středověk už jsme v Dánsku viděli, ale tohle bylo jiné. Nás nejvíce „rozbila“ moderní historie.

Legální šmejdění v cizích obývácích

To „šmejděníčko“ po téměř reálných domácnostech z nedávné historie nás naprosto uchvátilo. Vidíte produkty, které si pamatujete, nábytek, co měla babička… Je to fascinující sonda do života obyčejných lidí.

S prohlídkou starší části nám to zabralo prakticky celý zbytek dne. Odcházeli jsme sice plni zážitků, ale unavení tak, že jsme neměli sílu ani na procházku centrem Aarhusu. Oba jsme se pragmaticky shodli, že město samotné si necháme na příště.

⚠️ Důležité upozornění pro motoristy: Aarhus má v centru přísnou nízkoemisní zónu. Pokud vlastníte vůz staršího data výroby, raději si důkladně ověřte, zda tam vůbec můžete vjet, abyste si z výletu neodvezli tučnou pokutu.

Večerní klid u řeky

Večer nás již čekal pouze přejezd na krásné nocoviště na břehu řeky. Po večerní procházce podél vody, vydatné večeři a přípravě našeho „bydlíku“ na spací režim, jsme si vyřízení zalezli do spacáků.

3. den: Budíček brokovnicí, majákový maraton a digitální facka v McDonald’s

Výstřely místo kohouta: Vítejte v mokřadech

Ráno mě ze spacáku nevytáhlo slunce, ale zvuk, který mi doslova zmrazil krev v žilách. Prásk! Poměrně nedaleko našeho „tajného“ nocoviště se ozval ostrý výstřel z brokovnice.

Než jsem se stihl probrat a zanalyzovat situaci (nebo začít panikařit), došlo mi to. Spíme u mokřadů. Tohle není přepadení, to je ráj pro lovce ptactva. Moje dedukce byla správná, protože ranní ticho prořízlo ještě několik dalších ran.

Výstřely s vycházejícím sluncem ustaly, ale vystřídal je jiný nepřítel. Sotva jsme stihli posnídat, přišel déšť, který nás pak nekompromisně bičoval až do večera. 🌧️

Operace „Majáková jízda“

Třetí den jsem už při plánování v teple domova nazval pracovně „Majáková jízda“. A plán jsme dodrželi:

1. Grisetåodde: První „majáček“ u mostu na poloostrov Thyholm. Roztomilý start.
2. Oddesundtårnet: Hned za mostem. Spíše moderní archi-kousek a rozhledna než klasický maják.
3. Lodbjerg Fyr: Tady to začalo být zajímavé. První z majestátních staveb. Uvnitř je útulná kavárnička, kde jsme se schovali před počasím a zanechali českou stopu v knize návštěv. Sebestředně si troufám tvrdit, že má kresba tam patřila k výtvarným vrcholům. 😅

Jako vážně?

Další na řadě měl být mohutný Hanstholm Fyr, ale žaludek zavelel k pauze. Zastavili jsme se v našem oblíbeném „psíčkovém“ supermarketu Netto a následně zamířili pro rychlé kalorie do McDonald’s.

A tam mě čekal šok. Ne z jídla, ale z objednávacího systému. Když jsem si naklikal svou vysněnou objednávku, displej mě upozornil, že chystám sníst jídlo s mnohem větší energetickou hodnotou, než je ideální denní příjem dospělého muže.

Byla to digitální facka. Ten stroj mi v podstatě řekl: „Jsi prase, Tome.“ 🐷 Musím uznat, že varovná hláška zafungovala a v objednávce jsem se lehce uskromnil.

Betonová past v Hirtshals

Po „dietním“ obědě jsme pokračovali k majáku Hanstholm Fyr. Z dnešních úlovků byl nejméně hezký.

Chuť jsme si spravili až v přístavním městě Hirtshals. Místní maják Hirtshals Fyr je nádherný a jeho návštěva rozhodně stojí za to. I když jsme dorazili po zavírací době, stále byla možnmost vystoupat na samotný maják. Zavřené byly pouze expozice ve vedlejších budovách. ⚓

Hned vedle nás ale zlákal průzkum druhoválečných bunkrů. Procházíte volně zbytky okopů, navštěvuje interiéry betonových pevností, nic a nikdo vás nehlídá… což má svá rizika. Varování pro všechny: Dejte si sakra pozor na hlavu. Někde jsou stropy pro trpaslíky. Já jsem to podcenil a dostal takovou ránu do hlavy o betonový překlad, že jsem se málem „vypnul“. Chybělo málo a expedice skončila otřesem mozku ještě před naloděním na trajekt. 😵

Poslední noc na kontinentu: Luxus pro auto, skromnost pro nás

Ve městečku Hirtshals sice je kemp pro čekající na trajekt, ale upřímně? Vypadal jako jedno velké, smutné parkoviště. Rozhodně nebudil dojem místa, kde chcete nechat své peníze.

Místo toho jsme našli hezkou silniční odpočívku asi 15 minut od přístavu (vřele doporučujeme!). Předtím jsem ale udělal jednu zásadní věc – natankoval jsem u mé oblíbené Circle K. Oblíbené proto, že mají prémiovou nafru. Možná si říkáte, že jsou to vyhozené peníze, ale já věřím na karmu. Když je auto váš dům i jediný prostředek k přežití v divočině, zaslouží si to nejlepší.

Večer jsme na odpočívadle rozbili tábor, povečeřeli a pozorovali dvojitou duhu. Usínali jsme plni nervozity a očekávání ze zítřejší plavby do neznáma.

4. den: Přehlídka monster na kolech a korejské zjevení v přístavu

Operace: Odříznutí od zásob

Ráno vstáváme krátce před osmou. Následuje klasická ranní rutina, tentokrát ale zostřená o stresovou kontrolu zavazadel. Proč? Protože trajekt na Island není výletní parník po Vltavě. Během plavby se uzavře podpalubí a k autu se prostě už nedostanete.

Co si nevezmete do kajuty, to nemáte. Takže balíme „balíčky přežití“ na několik dní na moři.

Čekání? Kdepak, autosalon snů!

Do přístavu přijíždíme podle pokynů okolo 9:30 (odplouvá se v 11:30). Ještě stíháme sledovat, jak ten náš ocelový kolos připlouvá z Faerských ostrovů a vyvrhuje útroby plné aut.

Samotné dvouhodinové čekání ve frontě uteklo nečekaně rychle. Přístaviště v Hirtshals se totiž proměnilo v přehlídku svobodného cestování.

Trajekt na Island přitahuje specifickou sortu lidí a strojů. Byla to pastva pro oči:

• Drsné expediční náklaďáky, které vypadají, že projedou i minovým polem.
• Legendární Unimogy.
• Obytné dodávky všech tvarů a stáří.
• Klasické kombíky narvané po střechu.
• A samozřejmě… takové ty obří, bílé a upřímně řečeno ohyzdné integrály, které v téhle divočině působí jako pěst na oko.

S Evčou jsme vše se zájmem skenovali a snili, co bychom si při neomezeném rozpočtu pořídili my. 🤩

Korejský šok: Nejsme tu sami

Pak přišlo největší překvapení dne! Bláhově jsem si myslel, že budeme mít na trajektu jedinou Hyundai Stariu. A že možná bude prvním takovým autem na Isladnu (Hyundai ji tam neprodává). Jak hluboce jsem se mýlil.

Spolu s námi se naloďovala další Staria. Když jsem ale zaostřil na registrační značku, málem mi vypadly oči. Stálo na ní ROK. Což neznamená „rok výroby“, ale Republic of Korea. Pokud ti borci přijeli svým autem po zemi až z Jižní Koreje, tak smekám a všechna čest…

Život v kajutě: Peaky Blinders a instantní gastro

Po nalodění nás čekal seriálový maraton. Proběhla prohlídka lodi, přišla první lehounká „nevolnost“, a tak jsme raději zalezli do naší dvoulůžkové kajuty.

Nastavili jsme režim: Líný den.

A co jídlo? Na trajektu je restaurací dost, ale ceny jsou… no, severské. Měli jsme předplacené jen snídaně. Platit i večeře formou bufetu by nám udělalo díru do rozpočtu. Takže přišly na řadu naše zásoby Adventure Menu.

🔥 Důležitý tip pro cestovatele: Na trajektu (ani v kajutě) nesmíte používat otevřený oheň. Na plynový vařič zapomeňte. My jsme to věděli, a proto jsme byli vybavení chemickými ohřevnými sáčky (tzv. samoohřev). Fungovalo to spolehlivě, jídlo bylo teplé a nespustili jsme požární poplach.

Náš první den na moři tak definovaly tři věci: průzkumy lodi, jídlo z „kouzelného pytlíku“ a první série Peaky Blinders. 🎬

5. den: Hrátky s časem, celní zklamání a první chladná noc na Faerech

Zmatení časem a logistická „čtvrthodinka“

Druhý den plavby na Faerské ostrovy začal lehkým matrixem. Budík jsem měl takticky nastavený na 7:30 kvůli snídani. Jenže sotva zazvonil, naše loď vplula do jiného časového pásma a hodiny najednou nekompromisně ukazovaly 6:30.

Co s hodinou k dobru? Nakonec jsme si tedy ještě chvíli přispali. Zbytek plavby se nesl v líném duchu: odpočinek, návštěva palubního shopu a další dávka Peaky Blinders.

⚠️ Důležité info pro řidiče: Dvě hodiny před připlutím nás rozhlas vyzval k opuštění kabin. Tady pozor – posádka vám (pokud počasí dovolí) umožní hodinu předem na přesně 15 minut vstoupit k vozidlům. Je to jedinečná šance uklidit zavazadla z pokojů do auta ještě před vyloděním. Kdo zaváhá, tahá kufry po schodech až následně spolu s davy všech cestujících proudících do vozidel. 🛳️

Tórshavn: Kde je moje razítko?!

V 17:30 jsme zakotvili a prakticky hned opustili útroby lodi. Na výjezdu se sice tvořila menší kolona u „celní kontroly“, ale my jsme byli v první vlně.

A tady přišlo zklamání dne (teda hlavně pro Evičku). Čekali jsme lustraci, ale celník na nás jen znuděně mávl rukou. Nedal nám šanci ani zastavit, natož ukázat pasy. Evička, jakožto vášnivá sběratelka pasových razítek, to nesla těžce. Takže pokud jedete na Faery pro razítko, možná budete mít smůlu. 😅

Kemp v hlavním městě: Jistota je jistota

Za 5 minut od výjezdu z lodi už jsme parkovali v kempu v Tórshavnu. Ten jsem prozíravě objednal předem.

Proč kemp?

1. Na Faerských ostrovech je minimum míst, kde se dá spát „na divoko“.
2. Nevěděli jsme, jestli trajekt nebude mít zpoždění.

Byla to nejlepší volba. Kemp nás vyšel na 800 Kč na noc, což je na místní poměry přívětivá cena. Má poměrně hezké zázemí (společenská místnost, kuchyňka, toalety, sprchy na mince). I když je hned u silnice, v noci byl klid.

Pevná půda pod nohama a první chlad

Zabydleli jsme se rychle a využili krásné počasí (zatím!) k procházce. Příjezd na Faery jsme tradičně oslavili kapkou Jägermeistera – byla to nutná medicína po více než 30 hodinách kolébání na vlnách. Ten pocit pevné země pod nohama je k nezaplacení.

Večer nám ale sever ukázal, kdo je tady pánem. Poprvé jsem usínal v zapnutém spacáku. Předpověď sice optimisticky hlásila 10 stupňů, ale pocitově bylo tak o tři méně. Blízkost ledového moře a všudypřítomný lehký vítr dělají své. Vítejte na severu! 🥶

6. den: Vodopád z Instagramu, nejdražší procházka v životě a hon na pivo

Múlafossur: Ikona se zákazem létání

Dnešní den jsme po ranní rutině zahájili přejezdem na ostrov Vágar. Prošli jsme se starou vesničkou Bøur a následně zamířili k cíli, který zná snad každý, kdo má Instagram – k vodopádu Múlafossur.

Auto jsme nechali na malém parkovišti ve vesničce Gásadalur (kde byly toalety – pro nás, co žijeme v autě, naprostý luxus) a k vodopádu došli těch pár set metrů pěšky. Je fascinující, že do Gásadaluru se dá autem dostat až od roku 2006, kdy otevřeli tunel. Do té doby? Buď lodí, pěšky přes hory, nebo helikoptérou. Dnes je to naštěstí snazší.

Vodopád Múlafossur je nutnost. Na Faerech není ikoničtějšího místa. Zelené útesy, padající voda, malebná vesnička… Navíc nám vyšlo počasí a vítr si dal na chvíli pauzu. Byla to ideální chvíle na dron. Jenže ouha. Na místě je snad 5 cedulí drony zakazující. Takže jsem ho nosil zbytečně a „epické letecké záběry“ se nekonaly. 🚁

Temná legenda a jezero nad oceánem

Zklamaný z „uzemnění“ jsem zavelel k přesunu k jezeru Sørvágsvatn. Nejdříve jsme pozdravili sochu koně The Nix, který se vynořuje z hladiny. Pozor na něj – legenda praví, že láká děti, aby na něj nasedly, a pak je stáhne pod hladinu do své stáje na dně jezera.

Od Nixe jsme vyrazili na hike na vyhlídku Trælanípa („Útes otroků“ – prý se odtud shazovali ti neschopní, drsná historie). Je to místo, kde vzniká ta slavná optická iluze, že se jezero vznáší nad oceánem.

Turistická daň: 1 400 Kč za procházku

Že se vstup na vyhlídku platí, jsem věděl. Ale realita mě propleskla. Místní nás zkasírovali o 200 dánských korun za každého. Dát 1 400 Kč za obyčejnou, nenáročnou procházku? To mi vyrazilo dech. ⛰️ Je to DOST. Ano, výhledy jsou úžasné, vidíte i vodopád Bøsdalafossur (který nás ale spíš zklamal, taková větší kaskáda), ale ta pachuť z ceny tam prostě zůstala.

Pokud budete mít štěstí, uvidíte odtud i skalní útvar Trøllkonufingur. My jsme to štěstí měli – a bylo to naposledy. Na zbytek dne se schoval do mlžného oparu.

Faerská prohibice a nejdražší Jäger

Po „zlatém“ hiku jsme potřebovali doplnit zásoby, hlavně snídaně. A já měl chuť vyzkoušet zdejší pivo. Jenže v supermarketu alkohol nekoupíte. Stejně jako jinde na severu, i tady vládne státní monopol Rúsdrekkasøla Landsins.

Našli jsme jeden obchod „za rohem“ a doplnili zásoby. Za naprosto nekřesťanské peníze jsme koupili Jägermeistera a dvě místní piva. Verdikt? Takový obyčejný, mírně nasládlý ležák.

Mlžný prst a větrná ukolébavka

S blížícím se večerem jsme dali šanci ještě procházce přímo k Trøllkonufinguru („Prstu čarodějnice“). Výsledek? Zklamání. Celý „prst“ byl v mlze. 👎

Den jsme zakončili hledáním nocoviště. Na Faerech je to bída – všude ploty, soukromé pozemky, zákazy. Nakonec jsme našli „flek“ na cestě k jezeru Fjallavatn. Měli jsme k dispozici odpadkový koš, lavičku a nikdo nás tam po celou dobu pobytu nerušil. Kolem projeli snad jen dvě vozidla a ráno se objevil farmář a nedaleko trénoval svého ovčáckého psa. Bylo to fajn místo, až na jednu drobnost.

Já, na rozdíl od Evči, neměl špunty do uší. A to byla chyba. Silný vítr celou noc narážel do naší Starie a hrál mi na karoserii tak hlasitou meluzínu, že o klidném spánku nemohla být řeč.

7. den: Severní ostrovy, boj s větrem a hledání stromů

Když technika a mraky zkazí výhled

Protože nám mělo první polovinu dne přát počasí, přesunuli jsme se na severní ostrovy. Plán byl jasný: vrchol Klakkur. Realita? Na úzké příjezdové cestě úřadovala těžká technika a samotný vrchol se stydlivě skrýval v oblacích.

Byla to smůla. Jít pěšky odspodu nemělo v té mlze smysl – neviděli bychom ani na špičku nosu, natož epická panoramata. Ale abychom neodjeli s prázdnou, alespoň jsme si z výšky vyfotili město Klaksvík a operativně změnili plány.

Faerský unikát: Skutečný les!

U Klaksvíku jsme navštívili Viðarlundin úti í grøv. Pro našince je to lesopark, pro místní botanický zázrak. Je to jedno z mála míst na ostrovech, kde uvidíte stromy. I když cedule tvrdí, že park je z roku 1980, stromy vypadají spíš jako velké bonsaje. Důvod? Neustálý vítr, který tu krajinu bičuje a formuje.

💡 Zajímavost: V parku najdete betonovou plochu se stoly. Dříve tu byl první veřejný plavecký bazén na ostrovech (začátek 20. století). Dnes už si nezaplavete, ale ta historie tam dýchá.

Kunoy: Majestátní skály a dron ve vzduchu

Přesunuli jsme se do vesničky Kunoy. Sama o sobě je možná nenápadná, ale to pozadí! Vysoká skalní stěna je doslova majestátní a výhled na dramatické hřebeny ostrova Kalsoy bere dech.

Tady jsme našli další lesík – Viðarlundin í Kunoy. A tenhle byl jiný! Díky závětří skalní stěny a výsadbě už v roce 1914 jsou tu stromy opravdu vzrostlé. Připadáte si konečně jako v lese.

A co víc? Počasí se umoudřilo! Žádné zákazy, slabý vítr. Konečně jsem mohl vytáhnout dron a udělat ty vysněné fotky z ptačí perspektivy, které mi u Múlafossuru nevyšly. 📸

Konec světa na Viðoy a hřbitovní romantika

Naše cesta vedla dál na nejsevernější ostrov Viðoy. Ve vesnici Viðareiði stojí fotogenický kostel, ale mě víc dostaly náhrobní kameny datované až do 17. století.

Kostel (vysvěcený 1892) není architektonický zázrak, ale to jeho zasazení do krajiny… to je prostě nádhera. Tady platí jednoduché pravidlo: Ať namíříte objektiv kamkoli, vznikne z toho parádní fotka.

200 korun za kopec? Děkujeme, nechceme.

Z Viðareiði startuje hike na Mys Enniberg (prý nejvyšší kolmý útes, ale spíše to pravda není). Cena? 200 DKK na osobu. Tady jsme řekli rázné ne. Evička výšky nemusí a já zase nemusím, když mě někdo okrádá za to, že jdu do kopce. 💰

💸 Tip pro šetřílky: Při přejezdech mezi ostrovy zkontrolujte mapu. Placený podmořský tunel se dá někdy objet o trochu delší trasou přes mosty. Je to sice zajížďka, ale ušetříte stokoruny. I my se takto dvakrát vyhli placenému úseku.

Chill u jezera Toftavatn

Potřebovali jsme trochu klidu, tak jsme zaparkovali v Runavíku a obešli část jezera Toftavatn. Byla to romantika jako z filmu: čisté jezero, vřesoviště, skály a všudypřítomné pasoucí se ovce (hlídané sochou pastýře). Je to oáza klidu, kterou milují i místní.

Skrytá marmeláda (Hidden Gem) u větrníků

Navečer jsme objevili poklad. Vyhlídková cesta Nes vindmøllepark. To byla doslova „skrytá marmeláda“! Scenérie obřích větrných elektráren, mezi kterými se pasou ovce a husy, s výhledem na ostrovy Nólsoy a Streymoy. Kempování se tu vyloženě nabízí (je tu několik samostatných parkovacích plácků vybavených stoly a lavičkami).

Já tu chtěl spát. Evička byla proti. A díky bohu za ni.

Noc, kdy vítr lomcoval dodávkou

Poslechl jsem (naštěstí) a jeli jsme se schovat před sílícím větrem. Našli jsme zašitou odpočívku na staré cestě v údolí. I tam ale nárazy větru dosahovaly takové síly, že rozhoupaly dodávku, jako kdyby se do ní opřela parta chlapů.

Jak „pohodlně“ by se nám spalo pod větrnými elektrárnami jsem si raději ani nepředstavoval.

8. den: Historická perla Kirkjubøur a tajemství Tórshavnu

Ranní skok do středověku: Vesnička Kirkjubøur ⛪

Ještě než jsme se vrhli do „ruchu“ hlavního města, zamířili jsme kousek na jih do vesničky Kirkjubøur. A byla to trefa do černého! Tohle místo je skutečným historickým srdcem Faerských ostrovů.

Dominantou je tu ruina katedrály svatého Magnuse – impozantní kamenné zdi, které nikdy nedostaly střechu, působí v té krajině až mysticky. Hned vedle stojí neuvěřitelně starý dřevěný dům Roykstovan (prý jeden z nejstarších stále obývaných dřevěných domů na světě).

A tady se kruh uzavírá: Právě odtud pochází ty vzácné vyřezávané desky, které mě pak odpoledne tak uchvátily v Národním muzeu. Vidět nejdřív místo jejich původu a pak samotné poklady v muzeu? Dokonalá posloupnost.

Celou atmosféru podtrhla procházka podél moře kolem vesnice. Klid, šumění vln a historie na každém kroku. Byl to moc hezký začátek dne, který nás skvěle naladil na odpolední průzkum Tórshavnu.

Hlavní město plné tajemství

Osmý den naší expedice byl vyhrazen hlavnímu městu Tórshavn. Nechtěli jsme věřit povídačkám, že je to „město prochozené za dvě hodiny“. Věděli jsme, že se v něm skrývá víc.

Po snídani jsme zaparkovali u přístavu (bonus: 8 hodin parkování zdarma!) a vyrazili bez jasného cíle. Naše kroky vedly samozřejmě do historické části Reyn. Je to kouzelný labyrint starých domů navazujících na legendární červené dřevostavby místního parlamentu – Løgting. Ten je prý třetí nejstarší na světě, hned po tom Manském a Islandském. Úžasný kus historie.

🤬 Prosba (a zlost): Respektujte soukromí! Prošmejdili jsme Reyn opravdu důkladně. Musím ale souhlasit s místními: někteří turisté se dovedou chovat jako hovada. Na domech jsou jasná upozornění, že se stále jedná o jejich domovy, a prosí o respektování soukromí. Naprosto chápu, že lidem vadí, když jim turisté fotografují skrze okna interiér domova. Buďte k místním ohleduplní.

Náhoda zrodila plán (a mapu) 🗺️

Následovala procházka kolem přístavu k pevnosti Skansin (postavena 1580 na obranu proti pirátům, během WWII sloužila Britům). Cestou jsme se ale zvědavě zastavili v hlavním přístavním terminálu.

A tam to bylo! Narazili jsme na úžasnou mapu Tórshavnu s vyznačenými zajímavostmi. Hned jsme si ji vyfotili, a náš dosud náhodný průzkum se v tu chvíli stal pevným plánem. 🤩

Kulturní šok a dřevěné poklady 🏺

Protože se blížil čas oběda, dopřáli jsme si kebabovou pizzu – skvělé kombo. Pak jsme prošli turistickou třídu Niels Finsens gøta a následně už jsme podle mapy z terminálu zamířili dál:

1. Skanzen Hoyvíksgarður: 200 let starý statek, který ukazuje surový život na farmě ve 20. letech. Skvělý start.
2. Národní muzeum Tjóðsavnið: Malé, ale zaměřené na faerskou kulturní historii (kroje, vlna, rybolov).

Absolutním highlitem pro mě byly Kirkjubøurské dřevěné řezby. Tyto čelní desky lavic určené původně do katedrály, ze které je dnes jen ruina, jsou nádherné. Překvapilo mě, jak moc mě to pohltilo, jelikož se považuji spíš za kulturního analfabeta. Strávil jsem u nich dlouhou dobu. Evička? Ta můj zájem nesdílela. Usadila se v křesle, podlehla ambientní hudbě a přísahal bych, že na chvíli usnula! 😄

Kachní jezírko a epický úprk ☔

I v hlavním městě najdete divokou přírodu. Naší další zastávkou byl malý vodopád Svartifossur – takový kousek ráje uprostřed města. Jen jsme minuli The Nordic House (moderní architektura, ale té kultury už bylo dost) a zamířili do Viðarlundin í Havn.

Tento lesík je podle nás nejlepší část Tórshavnu. Je kouzelný, plný cestiček a s kachním jezírkem, kde si můžete sednout a užívat si přítomný okamžik.

Když jsme se ale vraceli k autu, začalo poprchávat. Během chvíle se to změnilo v pořádný liják, padla mlha a vítr zesílil.

Silnice 50 a vězení s výhledem

Původně jsme chtěli spát na vyhlídce Norðradalsskarð. Když jsme ale dorazili, bylo to tak extrémně exponované, že jsme se ani nezastavili. Průsmyk si své označení „největrnějšího“ místa ostrova zřejmě plným právem zaslouží.

Silnice 50, po které se tam jede, je ale epická sama o sobě. Určitě si ji projeďte! My jsme se naštěstí druhý den vrátili při lepším počasí a ten zážitek stál za to. 🤩

Po neúspěchu s nocovištěm jsme jeli zpět na osvědčený flek. Cestou jsme projížděli kolem faerské věznice (bývalé základny sil NATO). Zvenčí vypadala spíš jako luxusní wellness resort – hezké budovy se zelenou střechou, samota a epický výhled na fjord Kaldbaksfjørður. To se tam musí sedět!

9. den: Vodopády tekoucí nahoru, déšť a poloprázdný Burger King

Velrybářská stanice: Muzeum, kam se nedostaneš 🐋

Naši poslední okružní jízdu po ostrovech jsme zahájili s velkým očekáváním na velrybářské stanici Við Áir. Je to unikát – má jít o poslední takto dochovanou norskou velrybářskou stanici na severní polokouli.

Já jsem se na návštěvu opravdu těšil, protože to dnes má sloužit jako muzeum. Evička už méně – historický účel lovu velryb jí je celkem pochopitelně proti srsti. Realita ale vyřešila morální dilema za nás. I když otevírací doba i světlo v jedné z budov tvrdily „vítejte“, všude bylo zamčeno a nikdo nás dovnitř nepustil.

Navíc venku panovala doslova průtrž mračen a silný vítr, takže jsem si areál ani pořádně neprošel. Zkrátka, ten pocit, že tam nejsme vítáni, byl silnější než má zvědavost. 🤷‍♀️

Saksun: Kde fyzika dostává na frak 🌬️

Následoval přesun do Saksunu. Na pohlednicích je to dokonalá faerská idyla: laguna, ikonický kostelík se zatravněnou střechou, klid. Realita? Foukal tak brutální vítr, že nás nutil chodit v předklonu. A co víc – vítr byl tak silný, že vodu padající z okolních vodopádů otáčel a hnal přímo do oblak. Fascinující, ale nepříjemné.

Navíc přišla novinka: horizontální déšť. Kapuce nepromokavé bundy je vám v tu chvíli k ničemu, když voda útočí z boku. O nádherné procházce po pláži v laguně jsme se za těchto podmínek ani nepokusili (navíc si musíte hlídat odliv, jinak se na pláž vůbec nedostanete).

🚗 Řidičské okénko: Cesta do Saksunu není žádná hitparáda. Je to úzká silnice, která má výhybny (tzv. passing places) přibližně každých 300 metrů. Je sice v dobrém stavu, ale na to, že vede na jeden z největších turistických hitů, by mohla být o něco velkorysejší.

Obr a Čarodějnice: Legenda, kterou neuvidíte 🗿

Přejeli jsme do Tjørnuvíku na vyhlídku na skalní obry Risin a Kellingin („Obr a Čarodějnice“) tyčící se z oceánu. Cestopisy básní o legendárním pohledu. Ruku na srdce? Nic moc.

Samotná cesta tam je sice adrenalin – dnes už z důvodu bezpečnosti jednosměrka řízená semaforem. Nad hlavou máte pletivo plné kamení, které se utrhlo z vysokých skal a jen díky téhle zábraně nedopadlo na silnici (což trochu připomíná Madeiru). Na místě je malé parkoviště, toalety a jeden surf shop (který byl ale v době naší návštěvy zavřený).

Hlavní problém? Ty dva kameny trčí z vody opravdu daleko pod útesy. Bez pořádného teleobjektivu nemáte šanci udělat dobrou fotku. Pokud by v okolí bylo více věcí, co dělat, fajn. Ale jako jediný cíl cesty mě to úplně neoslovilo a tuhle zastávku jsme klidně mohli vynechat. 🤨

Nejvyšší vodopád (konečně úspěch)

Chuť jsme si spravili cestou zpět u vodopádu Fossá. Díky své dvoupatrové kaskádě je to oficiálně nejvyšší vodopád na ostrovech. Výhoda? Je hned u silnice, takže zhlédnutí nezabere moc času. Zastavíte, vyfotíte, žasnete, jedete dál.

Gjógv: Když rozum zvítězí nad egem

Na závěr dne jsme směřovali do vesnice Gjógv (proslulé svým přírodním přístavem v hluboké soutěsce). Ale počasí řeklo rázné NE. Při cestě se podmínky tak zhoršily, že jsme kvůli mlze a dešti prakticky neviděli na silnici.

Rozhodli jsme se pragmaticky: Nemá to smysl. Riskovat desítky kilometrů navíc na úzké horské cestě kvůli místu, které v té mlze stejně neuvidíme?. Vím, že cesty jsou tu dobré, stejně tak mé řidičské schopnosti, ale proč zbytečně riskovat? Otočili jsme to.

Záchrana v Burger Kingu (bez burgerů) 🍔

Promočení a unavení jsme dojeli zpět do Tórshavnu. Cíl: oschnout a najíst se. Zamířili jsme do snad jediného obchodního centra a rovnou do Burger Kingu. Byla neděle, zbytek centra zavřený, fungoval jen food court. A pointa dne? Burger King měl sotva polovinu nabídky. Důvod byl zřejmě prozaický a typicky ostrovní: Nejspíš nedorazila loď! 🤦‍♀️.

Večer se počasí konečně umoudřilo (alespoň v Tórshavnu), takže jsme si opět prošli náš oblíbený lesopark Viðarlundin. Pak už jen přesun do kempu, zalézt do spacáků a pustit si novou řadu Wednesday. Zítra nás čeká trajekt!.

10. den: Ptačí atentát, útěk z ostrovů a hrozba 6metrových vln

Přesný zásah: Rána, která mě vytáhla ze spacáku

Vzbudila mě silná, tupá rána. Něco s razancí udeřilo do karoserie naší Starie. Okamžitě jsem vylétl ze spacáku, strhl stínění na oknech a hledal viníka. Nikde nikdo. Ticho.

Plný rozhořčení a adrenalinu jsem si ještě na chvíli lehnul, ale hlava už šrotovala. Co to sakra bylo? Moje paranoidní já si okamžitě vytvořilo teorii: Zřejmě někdo z místních, kteří projížděli po vedlejší silnici, po nás hodil nějaký odpad. Prostě drsný vzkaz směrem do kempu: „Vypadněte.“

Nedalo mi to. Musel jsem vstát a jít zkontrolovat škody. 🤦 Jelikož se včerejší den moc nepovedl, Faerské ostrovy nám ukázaly svou nevlídnou tvář a teď do mě (respektive do mého auta, což je mé slabé místo) někdo mlátí, vstával jsem hodně napružený.

Vyšetřování skončilo: Viníkem je racek! Nebo kachna?

Provedl jsem rychlou obhlídku a realita byla… no, řekněme organická. Na pravém boku vozidla jsem objevil rozpláclé obrovské ptačí hovno! Nebylo to jen tak nějaké „kápnutí“. Vinou nárazu se to rozprsklo snad po třetině karoserie dodávky! 💩

Místní vs. Příroda

Přísahal bych, že v prvních vteřinách jsem byl skálopevně přesvědčen, že mi ho na auto hodil člověk. Že je to nějaký nechutný protest proti turistům, o které tu evidentně nestojí. Až když jsem vychladl a kontrolu převzal opět rozum, přijal jsem skutečnost, že viníkem je jeden z mnohých ve vzduchu plachtících racků, nebo nedalekých kachen. Poslední ráno na ostrovech jsem tak místo kávy zahájil velkým úklidem následků tohoto vzdušného atentátu.

Opouštíme Faery: Vlny a nostalgie

Po důkladné očistě vozu vstala i Evička. Jelikož do odjezdu máme ještě dost času, nikam nespěcháme. V přístavu máme být až v 11:00. Nakonec přijíždíme o něco dříve, a protože je trajekt již připraven, rovnou nás bez zdržování pouští do jeho útrob.

Zatímco čekáme na vyplutí, otevírám aplikaci Windy a procházím předpověď pro naši cestu na Island. A data nevypadají dobře. Vlastně vypadají spíš děsivě:

• Vítr: 21 m/s
• Vlny: 6,1 metru

Tak jsme zvědaví, co nás večer čeká… žaludky se stahují už teď. 🤢

„Chci vidět, jak mizí…“

Ačkoliv dnes na Faerské ostrovy vzpomínáme nostalgicky a vůbec by nám nevadilo se tam jednou vrátit, ten moment odjezdu byl… osvobozující. Po necelém týdnu spaní v malé dodávce, neustálém bojování s větrem a každodenním deštěm, naši cestu dokonale glosovala Evička. Když kráčela na záď lodi, pronesla větu, která vstoupí do dějin našich výprav:

„Chci vidět ten nejkrásnější pohled na Faerské ostrovy – ten, když mizí v dáli!“ 😅

📝 Naše postřehy a tipy z Faerských ostrovů: Drsná krása, která se nedává zadarmo

Na závěr našeho faerského putování pro vás máme pár syrových postřehů. Faerské ostrovy nejsou destinace pro každého, ale pokud přistoupíte na jejich pravidla, odmění se vám zážitky, na které nezapomenete. Tady je to nejdůležitější, co nás naučila cesta:

1. Legendární podmořské tunely a platby 🚗

Pokud na Faerských ostrovech cestujete svým autem, máme pro vás jednu zásadní radu: Rozhodně se zaregistrujte předem na webu Tunnil.fo.

• Pohodlí na prvním místě: Díky registraci se vám budou platby za průjezdy místními podmořskými tunely automaticky strhávat z karty. Je to nejjednodušší řešení, jak mít čistou hlavu.
• Zpětná platba je chaos: Platit jde sice i zpětně (např. na benzínce), ale jejich web nám přišel celkem nepřehledný. Vlastně ani nevidíte, kdy jste kudy projížděli a co všechno dlužíte, takže stresu se vyhnete jedině registrací.
• Půjčené auto: Pokud máte auto z půjčovny, pravděpodobně platbu řešit nebudete – vyřeší to s vámi při vrácení vozidla přímo půjčovna.

2. Spaní na divoko: Výzva pro pravé dobrodruhy (a jak ušetřit) ⛺

Co se týče spaní v autě, buďme upřímní – na Faerských ostrovech je to logisticky náročné, ale o to větší má člověk radost, když se to povede. A hlavně: ušetříte tím balík.

• Hledání jehly v kupce sena: Se spaním na divoko je celkem problém. V době naší návštěvy (mimo sezónu) nás sice nikdo nevyháněl ani nepokutoval, ale najít vhodné místo je fuška. Je tam opravdu málo „fleků“ k nocování.
• Všechno je za plotem: To je hlavní kámen úrazu. Prakticky veškerá půda patří místním farmářům a je obehnána ploty. Možnost někam jen tak „zajet a schovat se“ je velmi omezená.
• Vystaveni živlům: Počítejte s tím, že když už nějaké místo najdete, nikdy nebudete schovaní za stromy (protože tam nejsou). Vždy tak budete vystaveni počasí. A pokud zrovna neprší, bude foukat. A to takovým způsobem, že poryvy jsou schopny celou dodávku v noci rozhoupat. Ale víte co? Je v tom to pravé kouzlo divočiny.

Plán B: Jistota jsou pak kempy. My jsme navštívili jen jeden, ale viděli jsme jich víc. Bohužel některé připomínaly spíš vybetonované parkoviště než romantický kemp v přírodě. Proto doporučujeme strávit pár minut čtením recenzí a prohlídkou fotek, než něco zarezervujete.

3. Nevyužitý potenciál a drahá turistika 🚫

Co nás ale překvapilo nejvíc? Že spousta „nepojmenovaných“ vodopádů a výhledů je mnohdy hezčí a dramatičtější než ty, o kterých básní všichni průvodci a Instagram. Problém je, že k nim bohužel nevedou žádné cesty a nejsou tam parkoviště. Prakticky nemáte šanci se k nim legálně dostat.

Turistické cesty tu jsou kapitola sama pro sebe:

• Značení nečekejte: Nečekejte nic podobného, co znáte z jiných koutů Evropy. I na hlubokém Balkáně najdete turistické cesty lépe značené.
• Plať, nebo nechoď: Počítejte s tím, že ty značené a upravené trasy jsou placené. A hodně drahé.
• Kouzlo poštovních cest: Alternativou zdarma jsou staré poštovní cesty spojující vesnice z doby „předtunelové“. Ty jsou sice zadarmo, ale nejsou to turistické okruhy. Dojdete z bodu A do bodu B a pak se horko těžko dostáváte zpět k autu.

I když použijete aplikace jako AllTrails, nebuďte překvapeni, že hned na začátku trasy narazíte na zamčenou branku nebo varování, že vstupujete na soukromý pozemek.

Závěr? Celkově jsme si odnesli pocit, že klasické masové turistice nejsou Faerské ostrovy příliš nakloněny. Má to logiku – prakticky veškerá půda je historicky vlastněna soukromými farmáři. Vybudovat v takovém prostředí dlouhou turistickou stezku vedoucí přes desítky soukromých pozemků není vůbec snadný úkol. Ale právě proto je to tady tak autentické a syrové. 🐑

…nebo se vrať na rozcestník Expedice Island a Faerské ostrovy: Trajektem vlastní dodávkou z Čech.