Tenerife v lednu: Týden plný slunce, přírody a zážitků

Úvod: Zimní útěk na Tenerife

Rok 2025 přinesl pro Evičku pracovní výzvu v podobě dlouhé služební cesty, která nás na nějakou dobu rozdělí. Proto jsme se rozhodli, že ještě před jejím odjezdem vyrazíme na dovolenou, abychom mohli strávit co nejvíce času spolu. Byl prosinec, v Čechách vládla zima, a my jsme toužili po slunci a teple. Chvíli jsme zvažovali Kubu, ale nakonec díky přívětivější ceně vyhrálo bližší Tenerife. Přesně na štědrý den jsem tak kupoval zájezd. O dva týdny později jsme již balili kufry a vydali se vstříc zimnímu úniku za dobrodružstvím.

Proč zájezd místo letenek a Airbnb?

Původně jsme zvažovali klasickou kombinaci letenek a Airbnb, ale nakonec jsme se rozhodli pro last minute zájezd s polopenzí. Důvod byl jednoduchý – chtěli jsme odletět přímo z Prahy, kde letenky na Tenerife nejsou tak levné, jako například z německých nebo rakouských letišť. Když jsme sečetli ceny letenek a slušného ubytování přes Airbnb, zjistili jsme, že bychom ušetřili jen pár korun oproti zájezdu. A to ještě bez zahrnuté stravy!

Zájezd s polopenzí byl jasnou volbou, protože jsme chtěli minimalizovat starosti s jídlem – snídaně i večeře byly zajištěné, a my jsme se mohli soustředit jen na užívání si dovolené. Navíc, pokud plánujete letět na Madeiru, Kapverdy nebo jiné podobné ostrovy, doporučujeme udělat si podobné srovnání. Možná vás to překvapí, ale last minute zájezd může být nejen pohodlnější, ale v některých případech i výhodnější, pokud chcete odletět z Prahy.

1. den: Od nepříjemného letu k nádhernému výhledu

Nešťastná volba sedaček

Při odbavení na letišti nám nabídli místa v řadě 22. Evička ale požádala o přesun do zadní části letadla, což nám ochotně vyhověli. Tehdy jsme ještě netušili, jaké nás čeká „překvapení“. Pár, který nakonec obsadil řadu 22, měl pohodlí celé trojice sedaček jen pro sebe. My jsme naopak skončili vedle cizího pasažéra. 

Aby toho nebylo málo, ob uličku seděl rozměrově jinak řešený pán, ze kterého se navíc při každém jeho pohybu uvolnil oblak smradu z upoceného lidského těla živeného nezdravou stravou umocněný zatuchlinou mezi nikdy nemytými faldy. Tento nechtěný zážitek tak přidal na “autenticitě” našeho letu.

Teplé přivítání na Tenerife

Po přistání nás přivítalo příjemných 23 stupňů, což byla oproti české zimě doslova oáza. Na letišti jsme se setkali s milou delegátkou CK Čedok. Informovali jsme ji, že nevyužijeme společný transport a na hotel si zajedeme sami již rezervovaným autem z půjčovny. 

Při vyzvedávání objednaného auta mě trochu zamrzelo, že místo očekávaného Hyundai Bayon jsme dostali Suzuki Vitaru. Přestože jsem se na Bayon těšil, Vitara se ukázala jako spolehlivý vůz. Rok starý model s minimálním nájezdem sliboval bezproblémovou jízdu. Jediné, co mi trochu znepříjemnilo řízení, byl infotainment. Neustálé upozornění na překročení povolené rychlosti se mi nedařilo vypnout, což bylo občas k vzteku – zejména na úsecích, kde omezení již dávno neplatila, ale systém si stále trval na svém.

Příjemné překvapení v hotelu

Při příjezdu na hotel nás čekalo jedno překvapení za druhým. Hotel byl zapuštěný do útesu přímo na břehu moře s dechberoucím výhledem na ostrov La Gomera. Už při vstupu nás omámila příjemná vůně, která naplňovala hotelové atrium po celou dobu našeho pobytu.

Ačkoliv jsme měli objednaný levnější pokoj s výhledem na hory, rozhodně jsme si nemohli stěžovat. Místo zapadajícího slunce za La Gomerou jsme si užívali pohled na zasněžený vrchol Teide a majestátní útesy Los Gigantes. Celkově hotel vytvořil hned první den skvělý základ pro pohodovou dovolenou.

2. den: Papoušci, kosatky a asijský večer

Ranní pohoda s výhledem na Los Gigantes

Ráno začínám sprchou, zatímco Ev si ještě užívá postel. Podaří se mi ji z ní vytáhnout až zmínkami o tom, že nestihneme papoušky. Po vydatné snídani, během které si vychutnáváme výhled na Los Gigantes a vrchol Teide, mě trochu mrzí, že si nemůžu dopřát mimosu – řízení má dnes přednost. Po snídani rychle balíme věci, ale náš plánovaný odjezd trochu zpomalí Evička, kterou zaujme výcvik záchranného vrtulníku probíhající u našeho hotelu. Chvíli ho pozoruje z balkónu, než konečně vyrážíme směr Loro Park.

Den plný zvířat a představení

Cesta do Loro Parku uběhla rychle. Tento park patří mezi nejlépe hodnocené zoologické zahrady na světě a kromě klasických expozic nabízí i skvělá představení. První show, kterou jsme stihli, byla s papoušky. Následovala vystoupení delfínů, kosatek a nakonec jsme se dočkali i lachtanů, které jsme ráno kvůli zpoždění nestihli.

Všechna představení měla nejen zábavný, ale i edukativní charakter. Je vidět, že Loro Parque změnil svůj přístup k chovu zvířat. Už nejde jen o show, ale o snahu šířit povědomí a respekt k přírodě. Loro Park jsem ještě s rodiči navštívil v roce 2000 a je vidět posun v přístupu ke zvířatům, která už nejsou pouze pro show. 

V Loro Parku jsme viděli i známou kosatku Morgan. Její příběh je fascinující. Byla zachráněna v roce 2010 u nizozemského pobřeží, kde ji nalezli vyčerpanou a podvyživenou. Po rehabilitaci ji převezli do Loro Parku, kde se stala součástí výzkumných projektů zaměřených na lepší pochopení života kosatek a též součástí některých show, kde tak mají diváci ji možnost spatřit.

Evička, která byla původně proti návštěvě zvířecích show, protože je považuje za trápení zvířat, nakonec změnila názor. Byla tak nadšená, že jsme některá představení zhlédli dokonce dvakrát. Zbytek dne jsme strávili procházkami parkem a obdivováním všech zvířat, která zde mají.

Kolony a asijský večer

Cestou zpět jsme zvažovali ještě pár zastávek, ale plány nám narušily nekonečné kolony. Vzhledem k tomu, že jsme během dne jedli jen jablka „zachráněná“ při snídani, jsme se rozhodli vynechat objížďky a zamířit přímo na hotelovou večeři. Kolonu jsme nakonec šikovně objeli po horských serpentinách, ale díky svátečním řidičům, kteří v každé zatáčce zpomalili na 25 km/h, trvala cesta o něco déle.

Po příjezdu nás čekalo příjemné překvapení – hotel pořádal asijský večer. Pochutnali jsme si na čerstvé zelenině, sushi a vše zapili místním červeným vínem. Jako sladkou tečku jsme si s Evičkou dali na půl čokoládový dortík, který mě lákal už při pohledu na jeho zdobení. Byl připravený z kvalitní hořké čokolády, ale musím přiznat, že mě nakonec přemíra sladkosti trochu přemohla. Vyměnit ho za zmrzlinu byla zkrátka chyba, kterou jsem si ještě chvíli vyčítal.

Tím jsme zakončili náš druhý den – plný zážitků, zvířat a chutí.

3. den: Sopky, pyramidy a historie Kanárských ostrovů

Výlet k sopce Chinyero

Ráno jsme si dopřáli trochu víc odpočinku a na snídani vyrazili až kolem osmé. Po jídle jsme si zabalili věci na výlet a nasedli do naší Vitary, připraveni zdolat další část ostrova. Hned zpočátku nás čekalo stoupání serpentinami, na jehož konci jsme zaparkovali u sopky Chinyero, která leží na hranici Národního parku Teide.

Chinyero je známá jako poslední sopka na Tenerife, která explodovala. Její erupce proběhla v roce 1909 a trvala jen několik dní. Naštěstí byla erupce spíše mírná, takže kromě otřesů nepřinesla žádné významné škody a lávové proudy se vyhnuly obydleným oblastem. Dnes kolem sopky vede turistický okruh, který si lze přizpůsobit podle zvolené trasy. My jsme se rozhodli pro pohodových 10 kilometrů v nenáročném terénu s mírnými stoupáními a klesáními. Byla to skvělá příležitost vychutnat si přírodu a klidnou atmosféru tohoto místa.

Panoramatické cesty a pyramidy v Güímaru

Po procházce jsme zamířili na opačný konec ostrova, kde jsme chtěli navštívit pyramidy v Güímaru a přidruženou botanickou zahradu. Cestou jsme plánovali zastávku u Roques de García, známých skalních formací nedaleko lanovky na Teide. Tyto skály však obléhali turisté, a tak jsme se rozhodli místo toho užít si jízdu panoramatickou cestou parkem Teide. Výhledy byly neuvěřitelné – vulkanická krajina, která připomínala povrch Marsu, byla občasně doplněná zbytky sněhu z týdne před naším příjezdem. Tyto kontrasty dodávaly krajině až surrealistický nádech.

Etnografický park a pyramidy v Güímaru jsou zpoplatněné (vstupné 12 eur), ale pro mě byla návštěva jasnou volbou. Toto místo jsem totiž navštívil už jako dítě s rodiči, a tak jsem si ho chtěl znovu připomenout. Zajímavosti je, že skutečný původ pyramid není znám, ale vzhledem k tomu, že historické prameny se o nich nezmiňují, je nejpravděpodobnější, že se jedná spíše o novodobou o stavební aktivitu místních obyvatel z 19. století.

V jedné z expozic parku jsme si navíc rozšířili znalosti o životě norského etnografa Thora Heyerdahla, jehož slavná expedice Kon-Tiki ukázala, že obyvatelé Jižní Ameriky mohli přeplout Tichý oceán už ve starověku. Tento průzkumník zůstává symbolem odvahy a výzkumu.

Historie a miniatury v Candelarii

Naší poslední zastávkou bylo město Candelaria, kde jsme navštívili baziliku Panny Marie Candelárské, patronky Kanárských ostrovů. Před bazilikou se nachází monumentální sochy guančských králů, kteří ostrovu vládli před příchodem Španělů.

Příjemným překvapením byla umělecká instalace v podobě mini-městečka, která zahrnovala zmenšeniny kanárských staveb, figurky lidí a zvířat a dokonce i vodní díla s tekoucí vodou. Přestože se jednalo o drobnost, strávili jsme u této atrakce možná nejvíc času – fascinovala nás svou detailností.

Španělská večeře a zasloužený odpočinek

Po náročném, ale skvělém dni jsme se vydali zpět do našeho hotelu u Los Gigantes. Večer nás čekala španělská večeře doplněná o sklenku dobrého vína. Den jsme zakončili klidným večerem, během kterého jsme si vychutnávali vzpomínky na dnešní zážitky a plánovali další dobrodružství.

4. den: Trhy, dravci a mexická večeře

Zklamání na trzích v Los Cristianos

Čtvrtý den jsme začali návštěvou trhů v Los Cristianos, o kterých jsme slyšeli smíšené názory. Bohužel realita se přiklonila k těm negativním – trhy připomínaly spíš vietnamskou tržnici, kde nebylo mnoho zajímavého. Toto zklamání jsme si naštěstí vynahradili později při návštěvě staré tržnice v Santa Cruz de Tenerife. Rozmrzelí jsme zamířili zpět k autu, kde na nás čekalo nemilé překvapení – bouraná Vitara. Ťukanec na autě nás rozladil, ale nezbývalo než to řešit později a pokračovat v naplánovaném programu.

Jungle Park: komorní zážitek

Další zastávkou byl Jungle Park, který působí mnohem komorněji než Loro Park. Ačkoliv se zdá starší a méně moderní, atmosféra zde byla příjemná a park nebyl přeplněný turisty. Zpestřeníml byla bobová dráha, kterou jsme si nemohli nechat ujít. Jízda sice nebyla nijak dlouhá ani extrémně adrenalinová, ale udělala nám radost a příjemně oživila návštěvu parku.

Největší zážitek nám však přinesla show dravců. Už jsme podobnou viděli na Fuerteventuře, ale tato byla o třídu výš. Sokolníci vypustili téměř všechny své opeřené svěřence najednou, takže se jeviště zaplnilo létajícími dravci. Bylo fascinující sledovat, jak se tito ptáci pohybují volně nad hlavami diváků a reagují na své trenéry. Jednoznačně nejlepší část dne.

Cesta zpět a mexická večeře

Cestou zpět na hotel jsem začal pociťovat bolest hlavy, která se později ukázala jako předzvěst blížícího se nachlazení. Tehdy jsem tomu ale nevěnoval větší pozornost. Po návratu nás na hotelu čekala mexická večeře, kterou jsme si s chutí vychutnali. Pikantní chutě a rozmanité pokrmy byly skvělým zakončením dne. Po večeři jsme už zamířili na pokoj, kde jsme si užili klidný večer a připravovali se na další den.

5. den: Vavřínové lesy, starobylá města a kontrasty Tenerife

Ranní dobrodružství v parku Anaga

Pátý den jsme zamířili do rurálního parku Anaga, který se nachází v severovýchodní části ostrova. Tento horský masiv, zapsaný na seznamu biosférických rezervací UNESCO, je jediným místem na Tenerife, kde můžete spatřit původní vavřínové lesy.

Při příjezdu nás ohromilo, jak se prostředí proti zbytku Tenerife výrazně změnilo. Vlhčí, chladnější klima a všudypřítomná bujná zeleň tvořily úplně jiný svět. Bohužel jsme podcenili počasí – ráno jsem viděl předpověď slibující příjemných 18 °C, ale realita byla úplně jiná. Nízká oblačnost a vítr způsobily, že na místě bylo pouhých 8 °C, a my nebyli vůbec oblečeni na takové podmínky. Místo plánované 12kilometrové túry k majáku Punta de Anaga jsme udělali jen krátkou zastávku a rozhodli se změnit plán.

Procházka Santa Cruz de Tenerife

Z Anagy jsme sjeli do hlavního města Santa Cruz de Tenerife, kde jsme prozkoumali jeho staré i moderní čtvrti. Po procházce městem jsme neodolali malé pauze na jídlo v místním McDonald’s a Evička si navíc odnesla pár nových triček, která jí opravdu slušela.

Okružní jízda severní částí ostrova

Na cestě zpět jsme se rozhodli pro okružní jízdu severní částí Tenerife. Udělali jsme několik zastávek, které nám přinesly jak úžasné zážitky, tak i pár drobných zklamání.

První zastávkou byl Drago Milenario, nejstarší a největší exemplář dračího stromu. Bohužel jsme udělali chybu, když jsme zaplatili vstupné 10 eur do zahrady, která byla navíc v rekonstrukci. Za tuto cenu jsme se dostali jen 50 metrů ke stromu a zpět – rozhodně vyhozené peníze. Pokud se chystáte tento symbol Tenerife navštívit, doporučuji vyhlídku u nedalekého kostela, odkud je na strom nádherný pohled zdarma. Zároveň si zde můžete užít kulturní zážitek v podobě uměleckých děl v okolí kostela. Historické uličky v této oblasti nás překvapily svou krásnou architekturou, která byla v kontrastu s jednoduchými stavbami na pobřeží.

Garachico: Město, které povstalo z lávy

Další zastávkou bylo městečko Garachico, které kdysi patřilo k nejvýznamnějším přístavům na ostrově, než ho v roce 1706 částečně zničila láva z erupce sopky Negro. Historické centrum města nabízí volně přístupné muzeum sopečné činnosti a půvabný skrytý park, kde jsme objevili původní městskou bránu do přístavu, která jako jedna z mála přežila erupci.

Museli jsme se zastavit u Castillo de San Miguel, malé vojenské pevnosti, u které mám nostalgickou vzpomínku – fotku z dětství. I když to byla spíše sentimentální zastávka, místo stále působí svým způsobem kouzelně, ačkoliv se jedná prakticky pouze o “kamenný dům” na břehu moře. .

V Garachicu naleznete i lávové bazénky, které byly však k našemu překvapení zavřené. Evička se však bariér nezalekla a alespoň na chvíli k nim nahlédla. Od bazénků ale toho příliš neočekávejte, ani zdaleka nedosahují velikosti a krásy lávových bazénů v Porto Moniz na Madeiře (o naší návštěvě Madeiry si můžete přečíst zde).

Večer u Los Gigantes

Po návratu na hotel jsme zakončili den obvykle poklidným večerem s sklenkou vína a výhledem na útesy Los Gigantes, které omývaly vlny Atlantského oceánu.

6. den: Pekelná rokle a podlehnutí rýmě

Výlet do Barranco del Infierno

Ráno jsme se připravili na turistiku a vyrazili autem k Barranco del Infierno, známé také jako Pekelná rokle. Parkování u rokle je trochu výzva – žádné oficiální parkoviště zde není, takže auta stojí podél prudkého kopce v ulicích. Doporučuji přijet s předstihem, abyste si zajistili místo. Vstup do rokle je regulovaný, a proto je potřeba si předem zakoupit povolení, což jsme naštěstí udělali online. Pokud ale plánujete návštěvu mimo sezónu, povolení lze získat i na místě, protože v lednu rozhodně nebyla kapacita naplněná.

Před vstupem vás vybaví horolezeckou helmou na ochranu před případným pádem kamenů. Procházka samotnou roklí začíná v vyprahlé krajině, kde suchá vegetace a skály dominují celému výhledu. Jakmile se ale dostanete hlouběji do rokle, krajina se mění – podél potoka se objevuje bujná zeleň, která kontrastuje s okolním suchým prostředím. Přestože je procházka roklí mírně podobná k lévadám na Madeiře, zážitek zdaleka není tak dechberoucí (o naši návštěvě Madeiry si můžete přečíst zde). Barranco del Infierno je přesto pěkné místo a pokud jste na Tenerife a hledáte klidnou procházku v přírodě,  stojí za návštěvu.

Když hrdost překonává nachlazení

Během výletu mě znovu začala trápit bolest hlavy a pálení nosohltanu, která se ukázala jako předzvěst zhoršujícího se nachlazení. Evička ale kupodivu nasadila dost svižné tempo, a já, který ji její obvyklou pomalost neustále vyčítám, jsem si nemohl dovolit žádat o zvolnění. Ač mi nebylo nejlépe, hrdě jsem nastavenou rychlou držel.

Dle oficiálních informací zabere procházka roklí přibližně tři hodiny, nám však trvala pouze hodinu a tři čtvrtě. To jsme stihli i s několika zastávkami na svačinu a focení. Výlet do rokle byl příjemným zpestřením dne, a přestože mělo jít o odpočinkovou aktivitu, nakonec mi dal docela zabrat.

Čínský obchod a odpolední odpočinek

Na cestě zpět do hotelu Evičku zaujal ChinaTown, což byl ve skutečnosti jakýsi kamenný AliExpress. Zastavili jsme, celý obchod prozkoumali a nakoupili několik drobností. Ačkoliv jsme od toho neočekávali žádné poklady, Evička si návštěvu náramně užila.

Odpoledne bylo ve znamení relaxu. Evička si užívala klid na lehátku s knihou, zatímco já jsem jako správný „muž“ stižen rýmou strávil odpoledne ležíc bezvládně v posteli. Byl to pro mě první opravdu klidný den, i když ne zrovna dobrovolný.

7. den: Opětovná návštěva Loro Parku

Návrat do Loro Parque

Poslední celý den na Tenerife si Evička přála znovu navštívit Loro Parque, který ji při první návštěvě naprosto uchvátil. Jelikož mě už bolest hlavy i zvýšená teplota opustily, bez váhání jsme nasedli do auta a vydali se vstříc dalším setkáním s delfíny, kosatkami, papoušky a lachtany.

Tentokrát jsme park procházeli s klidem a soustředili se pouze na to, co nás skutečně zajímalo. Na rozdíl od první návštěvy jsme už nic nefotili, a protože jsme se zde dobře orientovali, mohli jsme si vychutnat oblíbená místa a představení bez jakéhokoliv spěchu. Evička byla opět nadšená a já jsem musel uznat, že park si druhou návštěvu opravdu zasloužil.

Krásný závěr zimní dovolené

Návrat do Loro Parku byl ideální tečkou za naší zimní dovolenou. Oba jsme si užívali příjemnou atmosféru parku a litovali, že nedostatek dnů dovolené a financí nám neumožňuje si cestu prodloužit o několik týdnů a procestovat jednotlivé ostrovy Kanárského souostroví.

8. den: Rozloučení s Tenerife a návrat domů

Ranní rozloučení s Los Gigantes

Poslední den na Tenerife jsme zahájili check-outem z hotelu a krátkou procházkou k útesům Los Gigantes, které nás celou dovolenou uchvacovaly svým majestátním vzhledem. Bylo příjemné se s tímto ikonickým místem rozloučit zblízka, než jsme zamířili na letiště.

Cesta na letiště a odlet

Po odevzdání naší Suzuki Vitary, která nám po celý pobyt spolehlivě sloužila, jsme se připravili na zpáteční let. K našemu štěstí jsme v letadle dostali celou trojsedačku pro sebe, což výrazně zvýšilo náš komfort. Mohli jsme si tak v klidu užívat sledování pohádek, které nám zpříjemnily téměř pětihodinový let.

Samozřejmě, aby se dovolená držela Murphyho zákonů, došlo na nečekané „setkání“. Smradlavý pasažér, který nám let na Tenerife tak „zpříjemnil“, tentokrát seděl přesně před námi. Naštěstí jeho odér nebyl tak nesnesitelný – pravděpodobně během pobytu na Tenerife objevil kouzlo mýdla. Nicméně zubní kartáček zřejmě stále nebyl součástí jeho hygienické výbavy, protože při delších větách nás občas zasáhl nepříjemný odér z úst. I tak jsme si let nenechali zkazit.

Návrat domů

Po přistání jsme už netrpělivě vyhlíželi návrat domů, kde na nás čekal náš čokoládový labrador Artík. My jsme si na Tenerife užili každý okamžik a odjížděli jsme s krásnými vzpomínkami na úžasnou přírodu, klidné chvíle i dobrodružství, která nám tento ostrov přinesl.