Slovinsko s labradorem: Voda, hory a spousta prostoru pro čtyřnohé radosti

Koncem jara roku 2022  jsem Evičku přesvědčil, že je načase navštívit jednu z mých nejoblíbenějších destinací – Slovinsko. Byla nadšená, ale zároveň trochu skeptická. Obávala se, že moje nadšení pro zdolávání horských vrcholů ji bude stát hodně bolesti svalů a nekonečné túry budou zkoušet její fyzickou i psychickou odolnost. Tentokrát jsem si ale připravil zcela jiný plán – Slovinsko, které bude pohodové pro ni i pro Artíka.

1. den: Cesta přes Rakousko do Julských Alp

Ráno jsme nikam nespěchali a z Prahy vyrazili kolem deváté hodiny. Před hranicemi s Rakouskem nás čekala povinná zastávka kvůli nákupu dálniční známky. Pak už jsme se vydali na hladkou jízdu Alpami a po jedné hodině odpoledne jsme obědvali v McDonald’s u Schladmingu, obklopeni úchvatnou krajinou salcburských Alp.

Krátká zastávka na osvěžení

Po jídle jsme si udělali procházku a dopřáli Artíkovi koupání v jednom z horských potoků s křišťálově čistou vodou. Po takovém osvěžení bylo těžké ho přimět k odchodu, ale nakonec jsme chvíli počkali, než uschne, a vyrazili dál na cestu.

Příjezd do Slovinska a změna plánů

Překonali jsme celé Rakousko, zaplatili poplatek za hraniční tunel Karavankentunnel a hned za ním nás uvítaly dechberoucí výhledy na Julské Alpy. Měli jsme v plánu krátkou zastávku u vodopádu Peričnik, který leží nedaleko od hranic. Bohužel jsme zjistili, že přístupová cesta k parkovišti byla dočasně uzavřena. Znamenalo by to minimálně hodinovou procházku navíc, což jsme si nemohli dovolit – čekala nás ještě cesta přes celé pohoří až do Bohinjské Bistrice.

Místo zastávky u vodopádu jsme tedy vyvenčili Artíka na okraji Triglavského národního parku a pokračovali rovnou na ubytování. Do apartmánu jsme dorazili kolem šesté večer a Artík měl obrovskou radost z patrového bytu, kde mohl běhat po schodech – jeho nejoblíbenější zábava.

Po ubytování jsme se vydali na procházku po okolí a podél řeky Sava Bohinjka. Artík se pořádně vyřádil, nadšeně sledoval místní rybáře, kteří muškařili v naději na velký úlovek. Po pohodovém podvečeru jsme se vrátili do apartmánu a užili si klidný večer po dlouhé cestě.

2. den: Vodopády, jezero Bohinj a paddleboarding plný adrenalinu

Ranní probuzení a nejlepší pekárna v Bohinjské Bistrici

Ráno Evička dospávala po dlouhé cestě, zatímco já jsem s Artíkem vyrazil na venčení a přitom jsme prozkoumali další části Bohinjské Bistrice. Když se Artík vrátil do apartmánu na zasloužený odpočinek, zamířil jsem do místní vynikající pekárny – Pekárna Planika. Tato pekárna, která sídlí v budově bývalé čerpací stanice, se nachází přímo na hlavní ulici obce a její pečivo je vyhlášené.

Neodolal jsem a nakoupil své oblíbené slovinské Slaníky – unikátní pečivo, které je k ochutnání pouze ve Slovinsku. Oslovily mě natolik, že jsem se dokonce naučil jejich recept a dodnes si je příležitostně peču doma. Po návratu do apartmánu jsem Evičce připravil snídani a poté jsme se vydali prozkoumávat krásy okolní přírody.

Výlet k vodopádu Savica a zapomenutá elektrárna

Naší první zastávkou byl vodopád Savica (Slap Savica). Auto jsme zaparkovali u chaty Koča pri Savici, kde se běžně platí parkovné, ale my měli štěstí – na začátku června tu ještě nikdo poplatky nevybíral. V hlavní sezóně se ale za parkování platí, což mohu potvrdit z předchozích návštěv tohoto místa.

📌 Tip pro horaly: Tohle místo slouží jako výchozí bod pro výstup na Triglav, pokud zvolíte nejkrásnější výstupovou trasu přes Dolinu triglavských jezer. Pokud tu v sézóně necháváte auto na několik dní, doporučuji přijet brzy ráno (např. v 6 hodin), abyste se vyhnuli placení parkovného. Já sám kdysi tuto cestu zvolil a rozhodně stojí těch pár kilometrů navíc za tu podívanou stojí. A pokud se bojíte časové náročnosti, pokud máte nachozeno a zvládáte pohyb v horách, můžete být odpoledne na vrcholu Triglavu a po noclehu na jedné z chat druhý den zpět u auta.

Procházka k vodopádu Savica je nenáročná a rozhodně stojí za to. Cesta vede krásným lesem na úpatí Julských Alp, odkud se otevírají nádherné výhledy. U vodopádu lze spatřit zbytky staré vodní elektrárny, která zde stála od roku 1914. Tehdy se v oblasti Bohinj poprvé využívala vodní energie k výrobě elektřiny, což bylo na svou dobu revoluční řešení. Dnes po ní zbyly jen nepatrné stopy, ale stále se o ní mluví jako o jednom z prvních vodních děl v této části Slovinska.

🔴 Pozor! Neplést si trasu! Nedaleko vede stezka k jinému, menšímu vodopádu, která ale vede přes náročnější cestu Pot cez Komarčo. Tato horská stezka obsahuje jištění pomocí řetězů a kramlí a není vhodná pro psy. Nedovolím si říct, že je nezdolatelná se psem, ale já bych tudy Artíka rozhodně nebral.

Jezero Bohinj a skvělý oběd v kempu

Po výletu k vodopádu Savica jsme se vrátili k jezeru Bohinj, kde jsme dopoledne strávili koupáním a procházkami po okolních loukách a chatových oblastech.

Na oběd jsme se zastavili v kempu Bohinj, kde mám historickou zkušenost a vím, že jídlo je tu skvělé. Pokud hledáte kvalitní, jednoduché jídlo v blízkosti jezera Bohinj, doporučuji.

Odpolední paddleboarding a Artíkův problém

Odpoledne jsme se opět vrátili k jezeru, tentokrát ale nešlo o turistiku, ale o paddleboarding. Artík mezitím řádil na pláži – až moc. Neustále běhal ve vodě, skákal do vln a polykal vodu, což se nakonec ukázalo jako problém.

Najednou začal kňučet, lehat si a zvracet. První myšlenka? Převrácený žaludek – noční můra všech majitelů psů. Naštěstí se po vyzvracení uklidnil, rychle se vrátil do normálu a my jsme si mohli užít zbytek odpoledne na vodě. I tak to ale byla lekce, že i nevinné dovádění ve vodě může mít následky.

Večerní procházka mezi horami

Po celém dni plném zážitků jsme si dali ještě klidnou večerní procházku po okolí Bohinjské Bistrice, která svou polohou mezi horami přímo vybízí k turistice.

Zastavili jsme se u ohrady s prasátky a dobytkem, obdivovali horské štíty, které se ztrácely v zapadajícím slunci, a příjemně unavení šli spát, natěšení na další den slovinského dobrodružství. 🚐🏔️

3. den: Bled, soutěska Vintgar a setkání s býčky

Výlet k ikoně Slovinska – jezeru Bled

Třetí den jsme začali vydatnou snídaní, jak už se u nás stalo zvykem. Poté jsme se vydali do města Bled, kde se nachází stejnojmenné jezero, které je jedním z nejznámějších symbolů Slovinska.

Parkování u Bledu může být výzva, ale my jsme zaparkovali pod lanovkou na vrchol Straža, kde bylo míst dostatek. Pokud budete mít podobný plán, nezalekněte se příjezdové cesty – je úzká a chvílemi to vypadá, jako byste jeli někomu do dvora.

Procházka kolem jezera Bled je krásná, a pokud jste tu ještě nebyli, rozhodně ji doporučujeme. Je ale třeba počítat s turisty – Bled je jedno z nejnavštěvovanějších míst ve Slovinsku, takže i mimo sezónu tu narazíte na davy lidí.

Soutěska Vintgar a padající kamení

Odpoledne jsme se vydali do soutěsky Vintgar, jednoho z nejkrásnějších přírodních úkazů v oblasti. Dřevěné chodníky, průzračná voda, prudké peřeje a strmé skalní stěny vytvářejí jedinečnou atmosféru.

V době naší návštěvy nebylo povinné nosit helmy a pohyb v soutěsce byl volnější. Dnes už je povinnost helmy samozřejmostí, což naprosto chápu – i my jsme byli svědky padajícího kamení na turistickou trasu. Bezpečnost především!

Na konci soutěsky se můžete stejnou cestou vrátit zpět, což zkrátí trasu, ale my jsme se rozhodli pro okružní variantu. Od vodopádu Šum jsme pokračovali lesní cestou ke kapli Svaté Kateřiny, kde jsme v místní hospůdce načerpali síly. Čerstvý vzduch, klid a pohoda – tak moc, že Evička na chvíli málem usnula.

Setkání s býčky – útěk před zvědavým doprovodem

Závěr dne patřil procházce po červené turistické trase, která vede vrstevnicemi pod vrcholem hory Hom. Stezka vede pastvinami, což znamená blízká setkání se stády ovcí, krav i koní.

A pak tu byl Artík a býčci. Mladí býčci si s Artíkem vzájemně nevoněli – výhružně na sebe hleděli, a když nás jeden z býčků začal svižným krokem doprovázet, došlo nám, že tady přátelství nevznikne.

Vzhledem k tomu, že Artík dosahuje sotva čtvrtiny jejich výšky a desetiny váhy, bylo jasné, že nejlepší taktikou bude strategický ústup. A tak jsme si vzali pomyslně nohy na ramena a s respektem ustoupili zpět na turistickou trasu.

Den jsme zakončili se smíchem nad tímto setkáním, zatímco Artík nechápal, co se vlastně stalo. Další krásný den ve Slovinsku byl za námi – a my byli zvědaví, co přinese ten další! 🚶‍♂️🏞️🐂

4. den: Vršič, cyklistické šílenství a skoky do jezera Jasna

Cesta do sedla Vršič – historická horská trasa

Čtvrtý den jsme vyrazili do sedla Vršič, které je nejen nejvyšším silničním sedlem Slovinska, ale také jednou z nejmalebnějších horských tras v celé zemi. Už samotná jízda serpentinami nahoru je nezapomenutelný zážitek – silnice stoupá prudkými zatáčkami a nabízí úchvatné výhledy na Julské Alpy.

Zajímavostí je, že silnice přes Vršič tu stojí už od první světové války. Postavili ji ruští váleční zajatci pro rakousko-uherskou armádu, a právě jim je zde věnována symbolická památka v podobě Ruské kaple, kterou můžete spatřit přímo u cesty.

Po příjezdu na vrchol sedla jsme se vydali na krátké turistické trasy, abychom si vychutnali čistý horský vzduch a nádherné výhledy. Pohled na majestátní štíty hor kolem nás byl dechberoucí a bylo jasné, proč je Vršič jedním z nejikoničtějších míst ve Slovinsku.

Závod Red Bull Goni Pony – cyklistické šílenství na skládačkách

Cestou dolů do údolí jsme plánovali zastávku u jezera Jasna, ale už během sjezdu jsme si všimli něčeho neobvyklého.

U cesty stáli muži v reflexních vestách, kteří připravovali stánky s občerstvením, což vypadalo na blížící se závod. O několik serpentin dál jsme nemohli uvěřit vlastním očím – kolem nás projížděli cyklisté ve sportovních dresech na kolech typu skládačka!

Když jsme se blížili k jezeru Jasna, projeli jsme jako jedni z posledních aut, kterým byl umožněn průjezd. Dokonce nám byla zvednuta zábrana na silnici – bylo jasné, že se tu děje něco velkého.

Brzy jsme zjistili, že jsme svědky legendárního závodu Red Bull Goni Pony. Tento závod je extrémní výzvou pro cyklisty, kteří musí zdolat přes 800 metrů převýšení z města Kranjska Gora až na vrchol sedla Vršič – a to na retro skládačkách! Bylo fascinující vidět davy závodníků v historických dresech, jak se pouštějí do tohoto šílenéhostoupání.

Jezero Jasna a Artíkova vodní euforie

Po této nečekané cyklistické podívané jsme se konečně prošli kolem jezera Jasna. Počasí bylo naprosto dokonalé, a tak jsme si užili i osvěžující koupání.

Nejvíc si vodní radovánky užíval Artík, který s nadšením skákal do vody ze zdejšího mola. S typickou labradoří láskou k vodě se vrhal vstříc hladině jezera s takovým zápalem, že bylo těžké ho dostat ven.

Po krásném odpoledni jsme se vydali zpět do Bohinjské Bistrice. Cesta nějakou dobu trvá, ale plni dojmů z celého dne jsme si pak užili klidný večer a plánovali, co nás čeká další den. 🚵‍♂️🏔️🏊‍♂️

5. den: Divoká krása říčky Mostnice a relax u jezera Bohinj

Procházka podél říčky Mostnice – ideální pro pejsky

Pátý den jsme se rozhodli zůstat v okolí jezera Bohinj a vydali jsme se na procházku podél koryta Mostnice. Tato divoká horská říčka se klikatí malebnou přírodou Triglavského národního parku a vyhloubila zde hluboké skalní soutěsky, které jsou plné křišťálově čisté vody, malých vodopádů a bizarních skalních útvarů.

📌 Tip pro cestovatele se psy: Pokud cestujete s pejskem, stejně jako my, užijete si tuto trasu mnohem více než soutěsku Vintgar. Pejsci tu mají dostatek prostoru pro volný pohyb a navíc mnoho míst, kde se mohou vykoupat. Na rozdíl od jiných soutěsek zde není tolik omezení, takže jsme si trasu užili naplno.

Pozor však na jedno pravidlo – koupání pro lidi je zde zakázáno. A i kdyby vás lákalo porušit zákaz, vězte, že voda pochází z tajícího sněhu v horách a je ledově studená. Zatímco Artík skákal s nadšením do každé tůňky, my jsme se do vody jen nesměle dívali.

Oběd v kempu Bohinj a odpoledne u jezera

Po procházce podél Mostnice jsme zamířili na oběd – a kde jinde než do oblíbeného kempu Bohinj. Tentokrát jsme si znovu dali pizzu a pleskavici, které nám už při předchozí návštěvě chutnaly.

Odpoledne jsme si užili koupání a procházky kolem jezera Bohinj, což nejvíce ocenil opět náš chlupáč. Artík se nemohl nabažit vody, zatímco my jsme si užívali poslední slunečné chvíle v této oblasti.

Po relaxačním odpoledni jsme se vrátili zpět do Bohinjské Bistrice, kde jsme si užili poklidný večer. Bylo jasné, že naše slovinské dobrodružství se pomalu blíží ke konci, ale stále jsme měli před sebou ještě pár krásných dnů! 🚶‍♂️🏞️🐕

6. den: Odpočinek, slovinské štrukli a poslední procházky

Líné dopoledne a oběd ve Štrůdlu

Poslední celý den ve Slovinsku jsme se rozhodli pojmout v klidném tempu. Dopoledne jsme si dopřáli lenošení v apartmánu, načerpali síly a užívali si poslední chvíle v Bohinjské Bistrici.

Jelikož jsem měl po celou dobu návštěvy v plánu navštívit místní restauraci Štrůdl, rozhodli jsme se poobědvat právě tam. Název restaurace je na Slovinsko poměrně netradiční, ale to nám nevadilo – naopak, byli jsme zvědaví, co nabídne.

Já jsem si objednal typické slovinské štrukli, zatímco Evička se slovinské kuchyni tolik nevěřila a raději zvolila těstoviny se sýrovou omáčkou a uzeným masem. Oba pokrmy byly výborné a celé jídlo jsme zakončili pivem z lokálního minipivovaru.

Poslední procházky a rozloučení s Bohinjskou Bistricí

Po obědě jsme se vydali na poslední procházku po okolí. Zašli jsme si na místní zmrzlinu, kterou jsme tentokrát dopřáli i Artíkovi jako zaslouženou odměnu za jeho výkony.

Poté jsme se už vrátili do apartmánu, kde jsme pomalu začali balit a chystat se na odjezd. Poslední večer v Bohinjské Bistrici jsme si naplno užili, vědomi si toho, že tato část Slovinska se nám vryla hluboko do srdce.

7. den: Návrat domů

Ráno jsme zabalili poslední věci, provedli check-out a vyrazili na několikahodinovou cestu zpět do Prahy. Cesta ubíhala klidně, a zatímco kilometry ubíhaly pod koly, vzpomínali jsme na všechny krásné momenty, které nám Slovinsko nabídlo.

Byl to nezapomenutelný výlet, během kterého jsme poznali nádhernou přírodu, historická města, soutěsky, jezera i horské cesty. A jedno bylo jisté – do Slovinska se určitě ještě mnohokrát vrátíme! 🚐🏞️