Solná komora: Perla Alp

Velikonoční svátky u malebných alpských jezer, místo tradičních setkání s rodinou? Proč ne! Solná komora v Rakousku je destinací, která nabízí nejen nádherné scenérie, ale také klid a útěk od všedního shonu. Tentokrát jsme se s Evičkou a naším labradorem Artem rozhodli vyrazit na prodloužený víkend do této perly Alp, a prozkoumat její jezera, hory a kouzelné vesničky. Cestou nás čekala řada nečekaných zážitků, úchvatné výhledy i skvělé jídlo. Pojďte s námi objevit kouzlo Solné komory a načerpat inspiraci na svůj další výlet!

Přípravy

Na jaře roku 2024 jsem kvůli pracovním povinnostem prakticky neměl možnost dovolené, takže jsme se s Evičkou rozhodli, že Velikonoční svátky využijeme jinak než „by se mělo“. Tentokrát vynecháváme tradice, rodinná setkání a vyrážíme na prodloužqený víkend do Solné komory užít si krásného počasí, které slibuje předpověď.

Otevírám booking.com a hledám levné ubytování, kde dostaneme snídani a můžeme ubytovat i našeho chlupáče. Evička se z nějakého důvodu na prodloužený víkend nijak zvlášť netěšila a přípravy ji tak nějak míjely. To ve mně vzbuzovalo obavy, abych volno neprožil v naříkání na neustálou chůzi do kopců a chladné počasí. Naštěstí se tyto strachy nenaplnili a hned první den se Evička proměnila v nejnadšenějšího cestovatele v celém Rakousku. Podobným nadšením oplýval i Art, náš stále veselý čokoládový labrador, který nevynechal jedinou příležitost skočit do alpských jezer.

1. den: Gmunden a večerní Schwarzensee

První den našeho prodlouženého víkendu začal brzkým ranním odjezdem z České republiky. Nakládáme batohy, připoutáváme Arta na zadní sedačku a vyrážíme. Cesta odsýpá svižně, před hranicemi s Rakouskem kupujeme dálniční známku, doplňujeme nádrž ještě za české ceny a pokračujeme.

Zastavujeme až ve městě Gmunden u jezera Traunsee. Nacházíme prakticky neobsazené parkoviště Parkplatz Seebahnhof 2, které je mimo sezónu zdarma, a vyrážíme na procházku po Gmundenu.

Určitě stojí za to si pobřežní promenádu Gmundenu projít a my jsme rádi, že mimo hlavní sezónu se neprodíráme davy turistů. Už tak je tam lidí tak akorát. Podél břehu jezera pokračujeme až k zámku Ort. Ten byl založen již v roce 1080 a zejména jeho část, která je umístěna na malém ostrůvku jezera Traunsee, je oblíbeným turistickým cílem.

Po procházce pokračujeme k našemu penzionu. Check-in probíhá skvěle, vítá nás místní mladý muž, zřejmě vnuk majitelů. Jeho vzezření úplně neodpovídá tradiční představě rakouského hoteliéra, ale má blíž k blonďatému vysokému australskému surfaři.

Dostáváme instrukce ohledně snídání, denního režimu penzionu a klíče od našeho pokojíku. Trochu nás zklamává, že na pokoji není ani sebemenší lednice, ale není to nic, s čím bychom si neporadili. Závěrem mě „surfař“ vede ke skladu, kde jsou uskladněny přepravky s nápoji. Ukazuje mi klíče od skladu s nápoji a vysvětluje mi, že si mohu brát co chci a ráno při snídani mám jen nahlásit, co jsme konzumovali.

Po check-inu rozhodně neplánujeme ztrácet čas v penzionu, takže opět všichni tři nasedáme do auta a vyrážíme na podvečerní procházku kolem Schwarzensee nedaleko St. Wolfgang. Na parkovišti nás překvapuje snad deset obytných dodávek různých kvalit – od nových Californií po staré přestavěné transportéry. Místo je očividně oblíbené mezi vanlife komunitou.

Večerní atmosféra Schwarzensee

Vyrážíme na okružní trasu kolem Schwarzensee. Artík potkává několik nových chlupatých kamarádů a my si užíváme slunného počasí a čerstvého horského vzduchu. Jezero Schwazensee je sice turistickou atrakcí díky křišťálově čisté vodě, ale naštěstí se mu vyhýbají největší davy turistů jinak bloudícíh kolem blízkých Wolfgangsee a Hallstättter See. U turistické chaty u jezera si objednáváme malou večeři. Dáváme si na půl wiener schnitzel s hranolkami a já ochutnávám místní jablečný štrůdl.

Po návratu do hotelu už vyrážíme pouze na večerní procházku po vesničce, kde bydlíme, a spokojeni, že jsme konečně zase na cestách, usínáme.

2. den: Schafberg a Langbathseen

Druhý den vstávám brzy ráno, abych ještě před snídaní vyvenčil Arťase. Jelikož ho dnes čeká větší výdej energie, dávám mu o trochu větší nálož granulí. Následně budím Evičku a odcházíme na překvapivě dobrou snídaní v penzionu, kterou nám nese mladý hoteliér. V kuchyni spatřujeme starého pána, který ve kterém poznáváme pana majitele z velmi staré fotografie umístěné na chodbě. Ta zobrazuje vlastníky penzionu a jejich rodinu zřejmě ještě v době, kdy já nebyl na světě. Je milé, že i po tolika letech se práci v penzionu stále věnuje. 

Čekání na zubačku a nákup jízdenek

Po snídani se všichni tři vydáváme k dolní stanici zubačky Schafbergbahn na Schafberg. Jízdou touto zubačku nemůžu Evičce, jako nadšené fanynce vlaků, odpustit. Zubačka na Schafberg jezdí již od roku 1893 a na necelých šesti kilometrech délky překonává výškový rozdíl bezmála 1 200 metrů, což je na techniku pozdního devatenáctého století opravdu působivý výkon.

Pokud byste takovouto jízdu chtěli zažít opravdu stylově, lze ve vybraných termínech absolvovat jízdu ve starých parních zubačkách, díky čemuž prožijete cestu v autentickém stylu tak, jak ji prožívali cestující před více než stoletím. Narazil jsem i na tvrzení, že parní zubačky používané při jízdě na Schafberg mají být nejstaršími stále fungujícími parními lokomotivami na světě.

Bohužel jsme nestihli zakoupit jízdenky na první ranní zubačku, proto rychle on-line kupuji jízdenky na druhý termín v pořadí. Přesto se nevyhneme hodinovému čekání. Lituji, že jsem se nepřipravil o den dříve a nekoupil jízdenky předem.

Čekání využíváme k procházce v okolí dolní stanice zubačky. Nacházíme zastrčené klidné místo pro spouštění lodí na vodu, kde je i opravené molo a několik laviček. Zde necháváme Arta skákat z mola a užívat si jeho nikdy nevyhasínající lásky k vodě.  

Zubačka na Schafberg

Jelikož ještě nezačala letní sezóna, je z bezpečnostních důvodů stále uzavřena horní stanice zubačky. Domnívám se, že toto opatření má co dočinění se stále chladným počasím na Schafbergu, který má nadmořskou výšku 1 783 metrů na mořem. Naši cestu zubačkou tak ukončujeme v mezistanici Schafbergalm.

Z mezistanice Schafbergalm se vydáváme pěšky zpět dolů do St. Wolfgang, kde parkujeme. Cesta je dobře značená, jedná se o žlutou a červenou turistickou trasu, která vede kolem vrcholu Aignerriedel. Během cesty dolů se nám před zraky několikrát rozestírá krásný pohled na jezero Wolfgangsee a vrcholy Salzkammergutberge.

Cestou dolů zastavujeme na čerstvě posekaném paloučku u jedné z chat lemujících cestu. Obědváme, odpočíváme a užíváme se přejícího počasí a výhledů. Nebýt poměrně silného větru, byli bychom tam vydrželi klidně hodiny.

Odpoledne u jezer Langbathseen

Po návratu k autu odjíždíme na další výlet k jezerům Langbathseen. Protože moudře předpokládáme, že se budeme vracet až po zavíračce místního bistra, objednáváme si večeři. Sbírám odvahu a rozhoduji se, že svou dobrou angličtinu tentokrát nevyužiju a domluvím se pomocí dávno zapomenuté znalosti německého jazyka. Výsledkem mého snažení jsou kromě požadovaného jídla ještě dva talíře zeleninového salátu, které jsem při komunikaci mylně považoval za zeleninovou oblohu. Účet za večeři tak nepříjemně narostl.  

Po vydatné, ale drahé večeři vyrážíme na okružní cestu kolem jezer a Art se už nemůže dočkat dalšího koupání. Toho se mu dostává zejména u menšího z jezer v zadní části, kde potkáváme další český pár též s čokoládovým labradorem. Jelikož oba labradoři jsou kluci, nedovolujeme jim si spolu hrát. Chviličku je sice necháváme vzájemně očuchat, a ani jeden ze psů není agresivní, ale na obou je patrné, že za kamarády se rozhodně nepovažují.

Ačkoli část cesty kolem jezer je do mírného kopce, nejedná o nijak náročnou cestu. Přesto však v jednu chvíli Evička spouští příval klení a nadávek. Ten naštěstí ustává v momentě, kdy vidí Arťase skotačit ve vodě a podlehne „mateřské“ radosti.

Cestou zpět do hotelu si všímám, že se na Evičce únava z celého dne začíná podepisovat, a ačkoliv v autě nikdy nespí nemá od toho daleko. Artík s usínáním v dopravních prostředcích žádný problém nemá, a tak na zadních sedáčkách spokojeně oddechuje a svůj spánek doprovází příležitostným chrápáním.

3. den: Hallstatt a nečekané překvapení

Ranní Hallstatt

Třetí den začal běžně. Vstávám o něco dříve než Evička, abych vyvenčil Arťase, snídáme a vyrážíme ven. Máme v plánu navštívit Hallstatt – malebnou vesničku, která je jedním z nejfotografovanějších míst v Rakousku. Pokud sem jedete, doporučuji vyrazit velmi brzy ráno, jinak vás čekají davy turistů. Nás trochu zdržel čas snídaní, ale věřím, že pokud by nám na tom opravdu záleželo, dalo se s panem provozním domluvit na dřívější snídani. My jsme nakonec do Hallstattu dorazili okolo deváté ráno.  Máme tak ještě kde parkovat a chvíli si zvládáme užít procházku po nepřeplněných uličkách a krátce nasát atmosféru tohoto kouzelného místa, aniž bychom se prodírali mezi lidmi. Poté se ale něco stane a během mrknutí oka zastavují na parkovištích desítky turistických autobusů. Rychle tedy z Hallstattu prcháme.

Hallstatt je malý, takže jeho návštěva vám nezabere více než pár hodin. Pokud máte čas a nemáte s sebou čtyřnohého parťáka, můžete navštívit solné doly. Prohlídka určitě stojí za to. My jsme se ale po krátké procházce přesunuli k dalšímu cíli – jezerům Gosauseen.

Gosauseen – zrcadla Dachsteinu

Jezera Gosausee se nacházejí v oblasti Dachsteinského masivu a je od nich výhled na majestátní vrchol Dachsteinu. My parkujeme na záchytném parkovišti u Vorderer Gosausee, tedy u největšího z jezer. Cíl cesty je dostat se až za Hinteren Gosausee k cestě vedoucí k horské chatě Adamekhütte, která slouží odvážnějším turistům k přenocování během výstupu na Hoher Dachstein.

Bohužel nám štěstí nepřeje, kvůli hnízdění ptáků je uzavřená stezka a nedostáváme se ani k druhému z jezer Gosaulacke. To je snad nejméně známe z těchto jezer a objevuje se pouze sezónně v období tání sněhu a jelikož bylo období jara, doufali jsme, že ho uvidíme v plné kráse. Nedalo se nic dělat, zákaz vstupu dodržujeme a děláme si tak alespoň okružní výlet kolem prvního z jezer. Okolní krajina je nádherná, počasí nám přeje a my si nenecháváme touto patálií zkazit den.

Offensee – klenot skrytý v lesích

Protože nám výlet kolem Gosauseen nevyšel, sedáme do auta a hledáme alternativu. O chvíli později u jedeme směr Offensee. Je to malebné horské jezero poblíž města Ebensee, obklopeno lesy a Alpskými štíty. Jedná se o menší jezero, kolem nějž vede turistická stezka s několika krásnými plážemi, což z něj dělá ideální místo pro klidné výlety.

Toto jezero nás opravdu nadchlo. Na rozdíl od větších a známějších jezer v oblasti není Offensee tolik navštěvované, což poskytuje větší klid a soukromí. Na plážích si necháme Artíka hrát s větvemi a sledujeme ho, jak vesele skáče do vody a snaží se přinutit ke společné hře místní kachny. Během naší procházky potkáváme pouze několik málo skupinek turistů, z toho je část místních.

Večerní ochutnávka weissbieru

Cestou zpět na ubytování se zastavujeme na večeři v McDonald’s Bad Ischl. Trochu mě zaráží, že tato pobočka našeho oblíbeného fastfoodového řetězce prakticky nemá parkovací místa. Musím tak provizorně a drze parkovat v místních uličkách, kde zrovna probíhá stavba developerského projektu, a doufám, že během čekání na Big Mac nebudu místní policií donucen k úhradě nedobrovolného příspěvku do místní poklady.

Po příjezdu na pokoj si s Evičkou užíváme poslední večer. Sedíme na balkoně penzionu, obklopeni tichem hor, a sledujeme, jak se zlatavé paprsky zapadajícího slunce jemně rozlévají po alpské krajině. Svěží chuť weissbieru Edelweiss Hefetrüb, který jsem vzal ze skladu penzionu, podtrhuje tuhle kouzelnou chvíli. Každý okamžik se snažíme vtisknout hluboko do paměti, jako by nám měl navždy připomínat tento klidný soumrak. S každým douškem a nádechem horského vzduchu si naplno užíváme přítomnost a klid.

Před spaním nás už čeká jen krátké venčení Artíka a náš kluk opět ukazuje, jaký je hrdina. Když za svitu hvězd vstupujeme do lesa, Art se téměř až panicky rozhlíží a dál pokračuje jen velmi opatrně. Po dalších sto metrech hraje divadlo, že chytil stopu a rychle pospíchá z temného lesa pryč. Jakmile vycházíme z lesa opět mezi pole a louky, Art se uklidňuje a procházku tak dokončujeme v obvyklém tempu. Je samozřejmé, že našeho kluka nemůžu jinak než ocenit za hrdinství, které ukázal při průzkumu temného hvozdu, a tak si ještě před spaním zaslouží pořádné podrbání na krku a velkou pochvalu.

4. den: Nussensee a návrat domů

Poslední den se nám po snídani ještě nechce odjíždět pryč. Proto otevírám mapu a hledám nějaký krátký výlet v okolí. Pár minut cesty od penzionu nacházím jezero Nussensee s okružní turistickou trasou. Neváháme ani sekundu a po check-out a uhrazení útraty se před cestou domů vydáváme na tuto krátkou procházku. Jezero Nussensee je malé a klidné. Cesta vede prakticky celou dobu lesem. S Offensee z předešlého dne se však nedá srovnávat. I přesto byla tato procházka příjemnou tečkou za naším prodlouženým výletem. Poté už jen nasedáme do auta a vyrážíme zpět do České republiky.

Cestou domů už rozebíráme, kam povede naše další cesta. V ten moment nemám ještě ani nejmenší tušení, že za necelých pět týdnů budeme kupovat naši dodávku, se kterou požijeme další úžasná dobrodružství.

Co bychom udělali jinak?

Kdybychom měli plánovat tuto cestu znovu, pravděpodobně bychom první den zamířil rovnou k Langbathseen namísto Schwarzensee. Ty bychom nechali na druhý den. Takováto záměna by ušetřila čas na přesunech a samozřejmě palivo. Co bychom určitě nikdy nevynechali je malé Offensee, tohle místo je opravdový skvost.

Pokud Vás zajímá naše ubytování, kde byl vítán i náš chlupatý parťák, bydleli jsme v Pensionu REGA ve St. Wolfgangu. Nachází se na adrese Wirling 19 a nabízí klidné prostředí s krásným výhledem na okolní přírodu. Pension není pro každého a pokud nedisponujete vozidlem, nebude pro vás spíše vhodný. My jsme si však pobyt užili. Pokud by Vás i dále zajímalo více informací najdete je na jejich webu www.pension-rega.at.

Ať už plánujete Solnou komoru navštívit v jakémkoli období, budete nadšeni. Je to ideální kombinace krásné přírody, tichých horských jezer a příjemných výletních tras. Pokud máte tipy na další místa, která by stála za návštěvu, dejte nám vědět v komentářích! Pokud máte jakékoli dotazy, potřebujete poradit s plánováním cesty nebo se jen chcete podělit o své zážitky z Alp, neváhejte se nám ozvat prostřednictvím kontaktního formuláře na blogu nebo nás sledujte a napište na Instagramu. Rádi se podělím o další tipy a zkušenosti!

Pokud už Solnou komoru dobře znáte a hledáte další inspiraci na víkendy, neváhejte se podívat na další tipy, které máme na webu. Najdete tam spoustu zajímavých destinací, které vás mohou inspirovat k dalším dobrodružstvím – ať už cestujete sami, s rodinou, nebo s vaším chlupatým parťákem. Stačí jen kliknout na odkaz Zajímavé prodloužené víkendy a vyrazit!