Madeira v prosinci: Klid, příroda a nezapomenutelné výhledy

Byl začátek prosince, zima se hlásila o slovo a venkovní teploty tomu odpovídaly. Jelikož nám s Evičkou zbývalo ještě několik dní dovolené, rozhodli jsme se, že si dáme od mrazivých rán na chvíli pohov a vyrazíme za teplem.

Madeira jako ideální volba

Protože naše peněženky nejsou bezedné, hledali jsme něco, co nás úplně nezruinuje. Nakonec jsem vybral Madeiru, na kterou jsem se chtěl podívat již dlouho, a Evičce jsem cílovou destinaci prostě oznámil. Madeira, „perla Atlantiku“, je ideálním místem umožňujícím v příjemných teplotách zapomenout na českou zimu, bez nutnosti letět až na druhý konec světa.

Záhy zjišťujeme, že ceny samostatných letenek z Prahy byly tak vysoké, že se rozhodujeme využít služeb cestovní kanceláře Čedok a kupujeme rovnou zájezd. Nacházíme menší klidný hotel jménem Do Campo nedaleko městečka Ribeira Brava. Rovnou objednávám i polopenzi, což je pro naše účely nejlepší forma stravování.

Jelikož na Madeiře nechceme ani jeden den zahálet, již při objednávce rovnou skrze cestovní kancelář nechávám zaúkolovat místní delegátku, která nám domlouvá přistavení půjčeného vozidla již první ráno přímo před hotel. Paní z Čedoku, která mi takto vyšla vstříc, za toto patří dík, jelikož auta se běžně přes delegáty objednávají a platí až v destinaci.

Rozloučení s Artíkem – cesta bez chlupatého parťáka

Do letadla jsme bohužel nemohli vzít našeho psího parťáka, Arťase, který tak musel zůstat doma. V Evropě je zatím cestování letadlem se psem složité – pokud tedy nemáte psa velikosti malého hlodavce. Zásady leteckých společností jsou jasné. Každý pes normální, rozuměj tedy „správné“, velikosti by musel být v zavazadlovém prostoru a pod sedativy. To našemu klukovi rozhodně dělat nechceme.

1. den: Letiště a přílet na Madeiru

Letištní tradice: Návštěva obchodu s Legem

Na letišti v Praze, jak je naším zvykem, jsme se vydali na průzkum letištního obchodu s Legem. Je to taková naše malá tradice, která nás nikdy neomrzí. Zatímco já jsem si prohlížel nové modely aut z řady Lego Technic, Evička obdivovala obří hrad inspirovaný pohádkou Frozen. Potom jsme zamířili k místnímu obrovskému „Člověče, nezlob se“ s letadýlky místo klasických figurek. Po krátkém čekání již nasedáme do letadla.

První dojmy z ostrova a setkání s psím přivítáním

Let z Prahy proběhl hladce a už po několika hodinách se pod námi objevily majestátní útesy nejjižnějšího bodu Madeiry, Ponta de São Lourenço, které se svými strmými skalami padajícími přímo do oceánu působily jako z jiné planety. Naše letadlo mířilo k přistání a já už se nemohl dočkat, až prozkoumáme všechno, co tenhle ostrov nabízí. Večer jsme dorazili do hotelu, kde nás hned na recepci přivítal zlatý retrívr, který patřil majitelům hotelu. Evička byla samozřejmě nadšená, stejně jako vždy, když spatří jakékoliv roztomilé chlupaté stvoření. Z našeho letu jsme tu byli ubytování jediní, takže to vypadalo na příjemný, klidný pobyt.

Večerní procházka po okolí a první večeře

Rychle jsme se ubytovali a vyrazili na první večeři do hotelové restaurace, kde na nás čekal průměrný kontinentální bufet. Co musím opravdu pochválit, jsou lokální maličké pečené sušenky velikosti české padesátikoruny, na které vzpomínám do dnešních dnů. Absolutně nedovedu říct, co obsahovaly, ale jejich chuť ve mně zanechala hluboký dojem. Po večeři jsme si udělali krátkou procházku po nejbližším okolí a v očekávání nových dobrodružství jsme šli spát. Madeira nám hned první den ukázala svou příjemnou tvář – klid, pohostinnost a nádhernou přírodu.

2. den: První levády

Ráno nám kolem desáté hodiny přivezli z půjčovny naše auto – nový model Opelu Corsa. Přiznám se, že z něj jsem měl vážně radost. Na staré Corse jsem kdysi dělal řidičák a úplně dobré vzpomínky na ni nemám, bylo to takové nijaké nevzhledné líné přibližovadlo. Tahle verze byla ale úplně o něčem jiném, svižná (když se přiškrtila), poměrně pohodlná a s líbivým designem. Ideální na úzké madeirské silnice. Hned jsme vyrazili na první výlet směřující k vyhlídce Cabo Girão, která patří mezi nejznámější a nejvyšší útesy v Evropě – je odsud dechberoucí výhled z výšky 580 metrů přímo na oceán.

Spirituální zastávka u Capela de Nossa Senhora de Fátima

U vyhlídky je parkoviště plně obsazené, tudíž parkujeme u nedalekého kostela Capela de Nossa Senhora de Fátima. Kostel byl otevřený, v tichu zněla reprodukovaná spirituální hudba, která podtrhla místní mystickou atmosféru. Před kostelem byla i možnost zapálit svíčku, tak jsme si každý jednu koupili a zapálili je jako vzpomínku na naše dědy, kteří již bohužel nejsou mezi námi a tak si vyprávění o této naší cestě nikdy neposlechnou. Celé místo mělo zvláštní, klidnou energii a bylo cítit, že tady místní i turisté přicházejí s úctou. Po této krátké, ale dojemné zastávce jsme ještě udělali pár záběrů s dronem a pokračovali na Cabo Girão.

Vyhlídka Cabo Girão a skleněná plošina

Cabo Girão je jedním z nejvyšších útesů v Evropě, má přes 580 metrů a nabízí parádní výhledy na oceán. A pro ty, co mají rádi adrenalin, je tu skleněná plošina, po které se dá projít – ideální místo pro fotky a trochu toho mrazení v zádech. Evičce s jejím strachem z výšek chvíli trvalo, než se odhodlala vkročit na skleněnou plošinu – průhlednou podlahu, která je zde umístěná pro ty, kdo mají odvahu podívat se přímo dolů na skály pod sebou. Postavila se k tomu statečně a za chvíli již na skleněných tabulích pózovala a pořizovala fotografie nakloněná přes zábradlí nad útesem.

Leváda do Moinho a Leváda Nova

Naše další kroky vedly na první levádu. Levády jsou staré zavlažovací kanály, které zdejší usedlíci vybudovali, aby rozváděly vodu po ostrově. Dnes slouží jako jedinečné turistické stezky, které vás zavedou do koutů Madeiry, kam byste se jinak těžko dostali. Tentokrát jsme vybrali stezku podél levádě do Moinho až k Anině vodopádu. Tento výlet byl neplánovaný, náhodou jsem se o té této levádě dozvěděl z turistické brožury na pokoji. Oba dva se shodujeme, že ze všech výletů podél lévad byl tento nejkrásnější.

Hotelový tip se ukázal jako opravdu skvělý, protože tahle leváda nebyla nijak přeplněná turisty, a my si mohli užít klid a krásu přírody. Během trasy se vykytuje několik perfektních míst na odpočinek, kde si může vychutnávat výhledy na zelené útesy.

Západ slunce u majáku Ponta do Pargo

Večer jsme se rozhodli zakončit na nejzápadnějším bodu ostrova, u majáku Ponta do Pargo. Když jsme dorazili, slunce už pomalu zapadalo a osvětlovalo skály kolem nás měkkým, teplým světlem. Evička, která má pro majáky slabost, se na tohle místo opravdu těšila, a já musím přiznat, že i mě atmosféra majáku na útesu uchvátila. Zvlášť v té chvíli, kdy se obloha začala barvit do oranžova a celý výhled získal až pohádkový nádech.

Cestou zpět jsme ještě obdivovali vánoční výzdobu, která zdobila každé větší městečko – obrovské barevné dárky uprostřed kruhových objezdů byly nepřehlédnutelné. Večer na hotelu jsme si dali skleničku místního červeného vína a usínali plní očekávání, co přinese další den.

3. den: Funchal – zahrady, lanovky a místní trhy

Ráno jsme vyrazili z hotelu brzy, abychom měli čas naplno si užít všechny plánované zastávky ve Funchalu. Zaparkovali jsme v jednom z parkovacích domů nedaleko lanovky, která nás měla vyvést až na vrchol k Monte Garden. Tato lanovka je zvláštní tím, že při cestě jede nad domy místních, celou cestu tak kromě výhledů na hlavní město zasazené do rozeklané krajiny můžete sledovat i dění na terasách zdejších obyvatel.

Monte Garden – Klenot vysoko nad Funchalem

Zahrada Monte Garden nás doslova vtáhla do svého tajemně uměleckého světa – obří jezera plná leknínů, tichá zákoutí a cestičky mezi exotickými rostlinami. Tohle místo má historii, která sahá až do 18. století, kdy ho vlastnil bohatý skotský bankéř. Pro veřejnost je však zahrada přístupná až od 20. století a od té doby se stala vyhledávaným místem nejen kvůli rostlinám, ale i historickým stavbám a uměleckým dílům rozesetým po celé zahradě. Dominantou zahrady je krásný chrám Nossa Senhora do Monte. V něm je mimo jiné pohřben poslední rakouský císař Karel I., což místu dodává zvláštní punc historie.

Lanovkou nad údolím

Z Monte Garden jsme se vydali lanovkou přes celé údolí směrem k botanické zahradě Funchalu. Evička, která má obavy z výšek, tentokrát raději nekoukala z okének lanovky. Já měl z kabinky výhled na malebné útesy a zelené kopce, které protínají monumentální stavby mostních konstrukcí a ústí silničních tunelů, kterými je Madeira pověstná.

Botanická zahrada Funchal: Příroda na dosah

Botanická zahrada ve Funchalu nás již tolik nezaujala. Pro člověka, který je nadšený z flóry, jistě návštěva tohoto místa bude mít svůj význam, my bychom ale raději opět navštívili Monte Garden. Zahrada má tisíce různých druhů rostlin – od tropických květin přes palmy až po obrovské sukulenty. V zahradě kromě exotických rostlin najdete i původní madeirskou flóru. Každá část zahrady má svůj specifický charakter a pokud máte ke květinám blízko, neuděláte chybu, když zahradu navštívíte. Pokud jste ale jako my, o nic nepřijdete, když ji ve svém programu vynecháte.

Mercado dos Lavradores – Trh barev a chutí

Z botanické zahrady jsme se vydali pěšky zpátky do centa Funchalu na Mercado dos Lavradores, slavný trh. Nachází se v krásné historické budově a jakmile jsme vstoupili, obklopily nás barvy, vůně a energie místního trhu. V prvním patře se nachází sekce s ovocem, kde můžete ochutnat exotické druhy maracuji, ananasu a dalších ovocných pochutin.

V jedné části spodního patra se nachází rybí trh, na který jsme bohužel dorazili trochu pozdě – místní rybáři už zrovna sklízeli. Po prohlídce jsme měli hlad, a tak jsme zamířili do jedné z okolních uliček. V nenápadném podniku jsme si dali kebab – žádná drahá restaurace, jednoduše fastfood, který nám umí vždy vykouzlit úsměv na tváři. Musím říct, že nás překvapil svou kvalitou a bohatou chutí.

Promenáda Funchalu a socha Ježíše v Garajau

Po vydatném pozdním obědě jsme se prošli po dlouhé promenádě ve Funchalu, plné kaváren a restaurací s výhledem na moře. Pak jsme zamířili k poslední zastávce dne – soše Ježíše v Garajau. Tato menší replika známých soch Krista v Rio de Janeiru a Lisabonu stojí na útesu a hledí přímo na širý oceán. Socha zde byla vztyčena už v roce 1927, čímž se řadí mezi první sochy svého druhu v Evropě, a dodává místu poklidnou, trochu posvátnou atmosféru. Bylo skvělé zakončit den na místě, kde se příroda a umění takhle snoubí.

Cestou na hotel jsme ještě zastavili v lokálním obchodě, kde jsme poprvé koupili madeirské pivo Coral. Pivovar Coral, založený v roce 1872, vaří pivo přímo na ostrově a údajně používá český chmel a slad, což nám k zážitku přidalo malý kousek domova do našeho cestovatelského dne.

4. den: Přírodní krásy a úchvatné scenérie na severu ostrova

Náš čtvrtý den začíná v divokém srdci Madeiry, v oblasti Rabaçal, kde se nachází slavný vodopád 25 Fontán. Přijíždíme brzy ráno a po krátké chůzi vstupujeme do světa nekonečné zeleně a klidného zurčení vody, kde příroda působí jako z jiného světa.

Levada Rabaçal a vodopád 25 Fontán

Levada Rabaçal má být jednou z nejmalebnějších stezek na Madeiře, s jedinečnými výhledy na okolní údolí a vodopády. Ano, je moc pěkná, ale na ostrově najdete levády hezčí a určitě klidnější. Když dorážíme k vodopádu 25 Fontán, spatřujeme desítky drobných pramínků vytvářejí kaskádu dopadající do jezírka. Chvilku zde posedíme, pořídíme několik fotografií a utíkáme z tohoto turisty hojně navštěvovaného místa. V místní restauraci si dáváme k obědu pečivo a Evička, která má slabost pro vše živého, krmí drobky pečiva místní ptactvo.

Magický les Fanal

Další zastávka nás zavádí do tajemného lesa Fanal, jednoho z posledních zbytků původního vavřínového pralesa, který Madeiru kdysi pokrýval. Tento les, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO, je plný zkroucených a dávno rozrostlých stromů. Fanal je proslulý mlžnou atmosférou, díky které působí dojmem temných fantasy filmů.

My bohužel na tuto tajemnou atmosféru nemáme štěstí. Je sice prosinec, ale my máme jasnou oblohu a příjemných 25 stupňů celsia. Možnost pořídit až magické fotografie z tohoto pralesa tak nemáme. Při jasném počasí les působí spíše jako poklidná pastvina, a celý pocit umocňují pasoucí se místní krávy dodávající krajině venkovské kouzlo. Jsem v pokušení vytáhnout dron, a když se dostanu k vyhlídce, neváhám a zachycuji rozlehlost lesa z výšky.

Ribeira da Janela

Cestou na další zajímavost, do Porto Moniz,  se rozhodujeme zastavit v malé pobřežní vesničce Ribeira da Janela, kterou proslavily její skalní útvary. Výhled na obří skaliska, která čelí příboji Atlantiku, nás oba uchvátíe. Chvilku tu posedíme, uděláme pár fotek, a jednoduše si užíváme krásného počasí. O chvíli později už opět sedíme v naší Corse a upalujeme vstříc dalšímu poznání.

Přírodní bazény Porto Moniz

Den zakončujeme v Porto Moniz, známém díky svým přírodním lávovým bazénům, které vznikly po sopečné činnosti na ostrově. Tady se slaná voda přirozeně ohřívá. Během naší návštěvy je oceán trochu rozbouřený. Na břeh narážejí silné vlny a my jsme fascinováni kontrastem mezi klidnou vodou v bazénech a divokým příbojem hned vedle.

Někteří z místních skotačí ve vodě tím způsobem, že se nechají přicházející vlnou spláchnout rovnou do jednoho z velkých bazénů. Na bazény u Porto Moniz je úžasný pohled z výšky a já si zde chtěl zalétat s dronem. Bohužel silný vítr rozhodl za mě a záběry musím oželet.

Nevěstin závoj

Poslední zastávkou dne, opravdu krátkou zastávkou během cesty na hotel, je vodopád Nevěstin závoj,. Ten z výšin padá přes starou, dnes již zavřenou silnicí. Kdysi po ní auta projížděla přímo pod proudem vody, než příroda rozhodla jinak a část silnice utrhl sesuv půdy. Dnes je to místo s příběhem – vidět, jak se zbytky vozovky ztrácejí pod nánosy vegetace a nad nimi proudí živelná voda, nám připomíná, jak nezkrotná příroda na Madeiře umí být.

Pokračování v dalším článku…

Na Madeiře jsme zatím objevili jen zlomek její krásy. V druhém díle se vydáme na vrcholky Pico Ruivo a na dramatické útesy São Lourenço, kde zažijeme ty nejkrásnější výhledy, a navštívíme vesničky s typickými madeirskými domy. Cestu zakončíme praktickými tipy a shrnutím nákladů na cestování mimo sezónu. Klikněte níže, pokračujte na druhý díl našeho dobrodružství a objevte s námi další ikonická místa, která Madeira nabízí!