Dánsko na čtyřech kolech: Z Jutské šíje na Fyn

5. den: Dánské dobrodružství až na nejsevernější bod země

Pátý den našeho dánského roadtripu byl opravdu výjimečný. Stihli jsme toho tolik, že se zdálo, jako by den měl více než 24 hodin. Od vikingských pevností přes dramatické majáky až po samotný nejsevernější bod Dánska, kde se setkávají dvě moře – to vše nám připravilo nespočet nezapomenutelných momentů.

Původně jsme plánovali strávit den v národním parku Thy, když jsme ho však již předchozí den projížděli, nijak výjimečný nám nepřipadal a rozhodli jsme se ho tak pro tentokrát při našem putování vynechat. 

Aggersborg – Pozůstatky největší vikingské pevnosti

Naše první zastávka byla u pevnosti Aggersborg, největší kruhové pevnosti postavené Vikingy v Dánsku. Očekával jsem, že nás toto místo přenese do starověkého světa Vikingů, kteří zde kdysi vládli. Z původní kruhové pevnosti však zůstali pouhé základy, respektive obranný val. Dnešní stav připomíná spíše rozsáhlou louku, takže tuto zastávku ocenil nejvíce asi Artík, protože dostal možnost se proběhnout a vyvenčit.  I přesto je rozsah pevnosti impozantní a v dobách své slávy musela být místní atmosféra fascinující.

Rubjerg Knude Fyr – Maják pohřbený v písku

Další zastávkou byl ikonický maják Rubjerg Knude Fyr, jeden z nejznámějších dánských majáků. Maják stojí na v písečných dunách které ho ohrožují tím, že ho zcela pohltí, stejně jako dříve pohltily přilehlá stavení patřící k majáku. 

Zajímavostí spojenou s majákem je fakt, že maják dnes stojí o 70 metrů dále od pobřeží než původně. Maják byl kvůli přirozené erozi pobřeží ohrožen a odhadovalo se, že v jednotkách let dojde k jeho zřícení. Proto byl v roce 2019 tento 720 tun vážící kolos pomocí kolejnice na písečných dunách přesunut dále o okraje útesu. 

Erozi pobřeží jsme spatřili na vlastní oči při příjezdu na parkoviště u hřbitova dřívějšího kostela Marup Church. Část parkoviště je dnes již ohraničena velkými kameny, aby turisté nemohli parkovat na samotném kraji útesu, kterou prochází dlouhá a zcela zřetelná prasklina ukazující místo, kde v nedaleké době dojde k dalšímu odlomení útesu. 

U parkoviště se donedávna nacházely i zbytky zříceniny zmíněného kostela a též velká kotva fregaty HMS Crescent, která u dánského pobřeží ztroskotala v roce 1808 během napoleonských válek. 

V roce 2016 však byly zbytky zříceniny kostela i samotná kotva ze ztroskotané fregaty odstraněny, jelikož svou ohrožovali celou část útesu. Zbytky kostela a tak byly rozebrány a kotva přemístěna, aby při jejím případném zřícení do moře nedošlo k její ztrátě.

Cesta k majáku není dlouhá, ale ze všech námi zatím navštívených majáků v Dánsku byla asi nejdelší. písečný povrch porostlý trávou se časem změnil ve vysoké písečné duny a za chvíli jsme již dorazili k majáku. Pokud bychom mohli něco doporučit, určitě si nezapomeňte na sluneční brýle. V okolí majáku silně fouká vítr a jemný písek v očích vám návštěvu může znepříjemnit. 

Samotný maják je udržován a je volně přístupný. Moderní schodiště i opravená vrchní část jsou z “neošetřené” oceli, a její dnes již zcela zrezlý povrch vytváří zajímavý kontrast s moderním stylem, s jakým je schodiště pojato. U majáku jsme udělali několik fotek, chvíli jsme pobili a vyrazili zpět k autu.

Tilsandede Kirke – Písečný kostel

Naše další zastávka byla u Tilsandede Kirke, pískem “zasypaného” kostela poblíž města Skagen. Než jsme k němu dorazili, stihli jsme však zastavit ještě na Big Tasty Bacon do místního McDonald’s.  

Tilsandede Kirke není z architektonického hlediska nijak zajímavý, ale výjimečným ho činí jeho příběh. Tento kostel ze 14. století, zasvěcený sv. Vavřinci, byl na konci 18. století opuštěn kvůli písečným bouřím, které ho postupně zanesly pískem tak, že farníci museli kopat tunely, aby se dostali dovnitř. Po uzavření v roce 1795 byla většina kostela rozebrána a dodnes zůstala stát jen bílá věž. Ta je přístupná a lze se tak dostat až do jejích nejvyšších pater. 

Majáky Skagenu

Po prozkoumání kostela jsme zamířili na samotný cíp Skagenu, kde na nás, ale hlavně na Evičku, čekalo hned několik majáků. Prvním z nich byl Skagen White Lighthouse, neboli Hvide Fyr. Jedná se o starý bílý maják hned za městem Skagen. My jsme možnosti vstupu na něj nevyužili, zdrželi jsme se u něj pouze krátce a pokračovali jsme dále k nejmajestátnějšímu majáku Skagen Fyr. Tento maják byl postaven v 19. století a jeho 46 metrů vysoká věž vás zavede do výšin, odkud můžete pozorovat místo, kde se setkávají dvě moře.

Naše poslední “majáková” zastávka byl Skagen West Fyr, který je ze všech majáku Skagenu nejobyčejnější. Z toho důvodu cestou k němu pravděpodobně nepotkáte příliš turistů, my jsme šli například celou cestu sami. Na maják nelze vystoupat, jedná se opravdu jen o úzký sloupový automatizovaný maják, který stále slouží svému účelu. Rozhodně o nic nepřijdete, pokud ho při svých cestách vynecháte.

Setkání dvou moří

Nakonec jsme se dostali k vrcholu našeho dne – doslova i obrazně. Po příjemné procházce po písčité pláži jsme dorazili na nejsevernější bod Dánska, kde se setkávají Severní a Baltské moře, respektive průlivy Skagerrak a Kattegat. Je to místo, kde vidíte, jak se vlny z těchto dvou moří tříští a mísí, a svým způsobem jde o zajímavý zážitek. Voda je zde čistá a my s Artíkem jsme hned vlezli do vody. Evička, na kterou voda byla příliš studená, zůstala na pláži. Koupání nám však záhy prakticky znemožnili všudypřítomné medúzy.

Lindholm Høje – Starověké pohřebiště

Den jsme zakončili návštěvou Lindholm Høje, což je jedno z nejdůležitějších vikingských pohřebišť v Dánsku. Místo, kde se nachází stovky vikingských hrobů označených kamennými útvary, jsme si krátce prošli. Pohřebiště jsme navštívili až ve večerních hodinach a nad celým areálem kroužilo alespoň sto hlavé hejno vran. Zapadající slunce, neutichající krákání vran a přítomnost stovek vikingských hrobů nám vytvořili opravdu mystickou atmosféru. Byl to tak fascinující závěr dne plného historie a přírodních krás.

Pátá noc

Po takto náročném a nabitém dni jsme se uložili ke spánku na klidném parkovišti kousek od . Støvringu u místního jezera. Místo najdete ZDE. Po celodenním objevování a nasávání atmosféry dánského severu jsme byli příjemně unavení a těšili jsme se na zasloužený odpočinek. Evička uvařila těstovinový salát a já mezitím připravil naše improvizované spaní.

Pátý den byl intenzivní, ale neuvěřitelně obohacující. Míst, která jsme navštívili, bylo nespočet, a každý z nich měl svůj vlastní příběh. Od vikingských pevností po nejsevernější bod pevninského Dánska, kde se setkávají moře, tento den nám ukázal bohatství dánské historie i přírody.

6. den: Cesta historií a přírodou v srdci Dánska

Šestý den našeho dobrodružství jsme strávili objevováním historických památek a přírodních krás ve vnitrozemí Dánska. Navštívili jsme nejen několik starobylých hradů a zřícenin, ale také malebný národní park a impozantní větrný mlýn. Bylo to perfektní spojení historie, přírody a tradiční dánské architektury.

Ranní vstávání s klubem seniorů

Ráno jsem se probudil jako první a rozhodl se, že nastartujeme den v klidu. Vzbudil jsem našeho psa Artíka a společně jsme se vydali na ranní venčení. Prošli jsme podél břehu jezera a zavítali i do nedalekého arboreta, kde klid a vůně ranní přírody dodaly našim krokům lehkost. Když jsme se s Artem vrátili, abychom vzbudili Evičku, naše dosud ospalé parkoviště se najednou začalo plnit životem. Přijelo asi patnáct aut plných turistů, členů seniorské klubu, kteří se připravovali na turistický výlet. Nechtěli jsme jim zaclánět, proto jsme ranní rutinu lehce uspíšili a pokračovali jsme v naší cestě.  

Kalø Slot – Středověká zřícenina s výhledem na moře

Druhý den jsme začali návštěvou Národního parku Mols Bjerg, konkrétně jsme se vydali k hradu Kalø, jehož zřícenina se nachází na malebném poloostrově s výhledem na moře. Kalø Slot byl postaven počátkem 14. století a jeho pozůstatky stále působí impozantně. Hrad nebyl pouhou pevností, ale sloužil též jako vězení. Nejznámějším vězněm byl budoucí švédský král Gustav Vasa, který byl na hradě držen v letech 1518–1519. Přestože byl přísně střežen, podařilo se mu uprchnout v přestrojení za prostého rolníka a následně se stal vůdcem švédského povstání proti dánské nadvládě, což vedlo k jeho zvolení králem.

K hradu jsme se dostali po staré hrázi, která je dnes přístupná pouze pro pěší a již samotná cesta, kterou z obou stran obklopuje moře, je zážitkem. Ten je navíc umocněn tím, že na cestě vás míjí volně se pasoucí krávy. Procházka po této staré cestě s výhledem na zříceninu a okolní moře byla naprosto kouzelná. Samotná zřícenina nabízí úchvatné pohledy na okolí, a pokud se zajímáte o historii, toto místo vás zaručeně nadchne.

Mě hrad Kalø udělal radost ještě jednou věcí. Poprvé za naši cestu jsme měli krásné počasí s mírným větrem, takže jsem mohl vybalit dron, proletět ho, natočit pár památečních záběrů a zachytit několik snímků hradu z výšky. Během toho co jsem létal se Artík s Evičkou uvelebili do trávy ve stínu a užívali si krásného počasí. 

Porskær Stenhus – Tajemný megalitický monument

Další zastávkou naší cesty byl Porskær Stenhus, jeden z největších megalitických hrobů v Dánsku. Na chvíli jsem se tam vznesl dronem, abych zachytil pohled shora, ale snažil jsem se být rychlý a nenarušit klid místních obyvatel z nedalekých domů. Musím přiznat, že jsem od místa čekal o něco víc. Bylo fajn ho vidět, ale zůstal jsem spíš vlažný – je to prostě starý kamenný kruh poblíž silnice. Možná, kdybych byl vnímavější k energii místa, nebo citlivější na jeho historický význam, dokázal bych ho ocenit víc.

Sletterhage Fyr – Maják na konci cesty

Poté jsme zamířili k majáku Sletterhage, který stojí na jižním cípu poloostrova Djursland. Tento malebný maják nabízí nádherné výhledy na moře a okolní pobřeží. Prošli jsme se po okolí, užívali si zvuk moře a sledovali vlny, jak se tříští o břehy. K majáku přiléhá i krásná oblázková pláž, ideální pro odpočinek, kochání se pohledem na moře a pozorování lodí pomalu připlouvajících v dálce.

Maják měl být podle informací otevřený, ale při našem příjezdu ho právě dva postarší „strážci majáku“ – místní důchodci, kteří jej obsluhují – zavírali a odjížděli pryč. Trochu nám to připomnělo uvolněnější mentalitu jižanských národů, spíš než precizní přístup, který jsme dosud u Dánů zažívali. Zážitek však zachránil stánek s vynikajícím občerstvením. Pokud Sletterhage navštívíte a stánek tam bude, rozhodně u něj utratíte své peníze dobře. Ochutnali jsme hotdog, který byl opravdu skvělý, a zmrzlinu, která nebyla přeslazená, ale naopak chutnala po pravém ovoci. Tyto dobroty jednoznačně stojí za ochutnání!

Vistoft Mølle – Tradiční dánský větrný mlýn

Další zastávkou byl Vistoft Mølle, jeden z mnoha krásných dánských větrných mlýnů. Tento mlýn je skvěle zachovalý a představuje ukázku tradiční dánské architektury. Větrné mlýny jsou ikonickým prvkem dánské krajiny, a když jsme se k němu blížili, fascinovala nás jeho majestátnost. Majitelé si na péči o tento klenot dávají opravdu záležet. Okolí mlýna bylo klidné a malebné, a tak jsme si zde udělali malou pauzu, než jsme se vydali dál. Bezprostředně k mlýnu jsme se však nedostali, jelikož mlýn je na pozemku rodinného domu a není veřejně přístupný. Pro čumily, jako jsme byli i my, je však připraveno malé parkoviště, ze kterého je možné mlýn shlédnout a vyfotografovat.

Gammel Estrup – Barokní zámek s bohatou historií

Jedním z vrcholů dne byla návštěva zámku Gammel Estrup, který patří mezi nejkrásnější barokní stavby v Dánsku. Tento zámek, postavený v 17. století, je obklopený nádhernými zahradami a je přístupný veřejnosti.

Protože jsme měli s sebou našeho čtyřnohého parťáka Artíka, rozhodli jsme se do interiéru nezamířit – Artík by sice možná ocenil chladivé stíny zámku, ale o sbírku barokního nábytku by asi velký zájem neprojevil. Jak se ukázalo, ani exteriér se nám neukázal v celé své kráse. Právě procházel rekonstrukcí, takže část zámku byla ukryta pod lešením. Zdá se, že jsme si pro tuto cestu zvolili rok, kdy se opravovalo mnoho historických památek, protože možná se jednalo o první zámek, kde nám výhled „kazily“ montážní trubky a plachty, ale rozhodně během našeho roadtripu nebyl poslední.

I když jsme nemohli pořídit perfektní fotografii s dominantou zámku v pozadí, vážíme si toho, že se o památky takto pečuje. Zámek Gammel Estrup si díky renovacím uchová svou krásu i pro další generace, a my se těšíme, že se sem někdy v budoucnu vrátíme, až bude zámek opět zářit v plné kráse.

Zbytek času jsme strávili v přilehlých zahradách a parku, které jsou nádherně udržované a plné zákoutí, kde si člověk může vychutnat klid a přírodu. Artík byl v sedmém nebi, jak si pobíhal po cestách a objevoval nové vůně. Procházka byla ideální, slunce nás hřálo, a my si místo i přes drobné „lešenářské“ překážky užili na maximum.

Rosenholm Slot – Pohádkový zámek s romantickým nádechem

Na předchozí zastávce u zámku Gammel Estrup jsme strávili méně času, než jsme původně plánovali, a díky tomu nám vznikla skulina v harmonogramu. Našel jsem na mapě Rosenholm Slot, který byl jen kousek cesty od nás, a tak jsme se rozhodli, že den zakončíme právě zde. Když jsme dorazili, interiéry zámku už byly bohužel zavřené – přece jen byl podvečer. Přilehlé zahrady a park však zůstaly přístupné, a to byla skvělá příležitost vychutnat si klidnou večerní atmosféru bez turistů.

Tento renesanční zámek, obklopený vodním příkopem a pečlivě upravenými zahradami, je jedním z nejkrásnějších v Dánsku. Když jsme dorazili, okamžitě nás okouzlila jeho romantická atmosféra, která jako by vás vtáhla zpět do dob rytířů a honosných bálů. Přestože jsme tu původně neměli v plánu zastavovat, tahle náhoda se ukázala jako výborný nápad.

Procházka zahradami byla úžasná. Zastavili jsme se na chvíli u zahrádky místní kavárny, která byla večer už bohužel zavřená, a užívali si krásné výhledy na zámek. Absence davů nám navíc umožnila trochu si pohrát s technikou – já jsem krátce vzlétnul s dronem a pořídil pár leteckých záběrů, zatímco Evička vytvořila několik krásných snímků, které dokonale zachytily kouzlo místa. Artík si mezitím s nadšením užíval volného parku a pozoroval s neskrývaným zájmem robotické sekačky, které udržovaly trávníky v perfektním stavu. Zdálo se, že ho tyhle zvláštní stroje fascinují snad víc než samotný park.

Když jsme odcházeli bočním vchodem, potkali jsme nečekaného „hradního pána“ – volně pobíhajícího roztomilého Bobtaila. Nejprve jsem měl trochu obavy, aby se s Artíkem nepocuchali, ale rychle se ukázalo, že tenhle chlupatý obyvatel zámku se bojí více nás než my jeho. Nakonec to byl milý okamžik, který podtrhl celkově příjemnou atmosféru místa. S úsměvem na tváři jsme se rozloučili s tímhle pohádkovým zákoutím a vyrazili jsme na další místo našeho noclehu, unavení, ale naprosto spokojení.

Nocleh na břehu řeky

Na konci dne jsme dorazili na malé parkoviště nedaleko městečka Gammel Rye. Už při příjezdu nás překvapilo, jak klidné a příjemné místo to je – ideální na odpočinek po dlouhém dni plném objevování. Vedle parkoviště se nachází turistické přístřešky s jednoduchým, ale funkčním zázemím, včetně veřejných toalet a grilu. Dokonce tam byly i volně dostupné pánve na smažení, což nás mile překvapilo. Pokud i vy chcete místo navštívit, naleznete ho ZDE.

Blízko parkoviště je řeka s krásným dřevěným molem a lavičkami, kde si návštěvníci mohou vychutnat chvíle klidu přímo u vody. My jsme ale kvůli komárům, kteří se večer houfně objevili, raději zůstali dál od řeky a užili si kouzelnou atmosféru místa z pohodlí přístřešku. Na místě jsme se setkali s trojicí sportovních kanoistů, kteří se ještě ve večerních hodinách věnovali svým tréninkům. I když jsme prostor sdíleli, nikdo nikoho nerušil, a atmosféra byla přátelská. Kanoisté po tréninku odjeli, a my tak měli na noc místo jen pro sebe.

Pokud byste se rozhodli tohle místo navštívit, parkujte prosím na vyhrazené štěrkové ploše. Bohužel jsme si všimli stop pneumatik mezi kameny, které oddělují parkoviště od zázemí, což naznačuje, že někteří návštěvníci si kvůli lenosti dali tu práci manévrovat v úzkém prostoru, než aby ušli těch deset metrů od parkoviště k přístřeškům. Zdá se to jako maličkost, ale takové chování postupně ničí turistické zázemí, které je zde dostupné zdarma pro všechny. Proto apelujeme na každého – važme si těchto míst, respektujme jejich pravidla a chovejme se ohleduplně. Nikdo z nás přece nechce, aby se takové kouzelné lokality uzavřely, zpoplatnily, nebo dokonce úplně zanikly.

Večer jsme si užili ničím nerušený klid a ráno se probouzeli s pocitem, že dánská příroda i pohostinnost opět nezklamaly. Těšili jsme se na další den plný zážitků a nových dobrodružství.

7. den: Cesta po hradech, přírodních památkách a majácích v srdci Dánska

Náš sedmý den byl jako stvořený pro milovníky přírody, historie a klidných procházek. Objevovali jsme méně známé, ale přesto fascinující lokality, které by mohly snadno zapadnout v itinerářích většiny turistů. Od nenápadného nejvyššího bodu Dánska až po znovuobjevený most schovaný v lesích – každý zastávka přinesla svůj jedinečný šarm.

Yding Skovhøj – Nejvyšší bod Dánska

Náš den začal na místě, které je sice označováno za nejvyšší bod Dánska, ale pro Čechy působí spíš jako menší kopeček. Yding Skovhøj dosahuje výšky 170 m n. m., což je hluboko pod střední nadmořskou výškou České republiky, která činí 430 m n. m. Dokonce i nízko položené centrum Prahy je výše než tato „hora“.

Samotný vrchol je schovaný v lese, což již samo o sobě z něj nedělá nějak významný bod.. Jakmile se však po lese rozhlédnete, najdete historické pohřební mohyly z doby bronzové, které dodávají místu zvláštní atmosféru. Problém ale je, že není úplně jasné, zda jste na nejvyšším bodě Dánska, nebo jen na vrcholu jedné z mohyl. Pro mě šlo spíš o splnění osobní výzvy stanout na nejvyšším bodě další země, zatímco Evička z této zastávky moc nadšená nebyla. Artík si to ale užil – vyvenčil se, proběhl lesem a nasával vůni borovic.

Zastávku zpříjemnil i kamenný kruh poblíž parkoviště. Tohle nenápadné místo náhle získalo mystický rozměr a chvilku jsme přemýšleli o tom, kdo ho postavil a proč. Ačkoli samotný kopec Yding Skovhøj zřejmě neosloví každého, pro mě byl dalším dílkem do mozaiky našich cest po Evropě.

Den Genfundne Bro – Znovuobjevený most

Z Yding Skovhøj jsme zamířili k další zastávce – Den Genfundne Bro, což v překladu znamená „Znovuobjevený most“. Tento železniční most byl postaven v roce 1899, ale později byl zasypán umělým náspem, aby se vyrovnal terén pro nové vlakové tratě. Tím upadl v zapomnění až do roku 2014, kdy byl objeven a následně kompletně rekonstruován.

Při příjezdu jsme si uvědomili, že tahle lokalita je zahraničními turisty téměř nedotčená, což nám vyhovovalo. Procházka podél bývalé železniční trati byla příjemná, klidná a vedla kolem potoků, rybníků a do nitra dánské přírody. Most samotný je elegantní a jeho oblouky se krásně snoubí s okolní krajinou. Přešli jsme ho, udělali pár fotografií a zkoumali, jak technika z konce 19. století stále působí impozantně.

Pod mostem se klikatí čistá říčka, která je ideální ke koupání. Zatímco já s Evičkou jsme tuto možnost vynechali, Artík se vrhnul do vody s nadšením, jako by právě objevil své nové oblíbené místo. Společnost mu dělalo několik místních dětí, které ho povzbuzovaly a užívaly si společné hrátky. Bylo úžasné vidět, jak si příroda i lidé na tomto místě rozumí.

Den Genfundne Bro je skvělým místem na odpočinek. Pokud hledáte klidné místo mimo hlavní turistické trasy, tohle je rozhodně jedna z dobrých voleb.

Tirsbæk Slot – Zámek na břehu fjordu

Po návštěvě mostu Den Genfundne Bro jsme zamířili k zámku Tirsbæk Slot, který se nachází přímo na břehu malebného Vejle Fjordu. Tento krásně zachovalý zámek je obklopený zahradami, které přímo vybízejí k procházkám, a jeho okolí dýchá poklidnou atmosférou. Naše naděje na prozkoumání zámku však brzy zchladila realita – Tirsbæk Slot je totiž soukromým objektem, a tak jsme se museli spokojit s procházkou po okolí. Pohled na fjord byl nádherný, ale zklamání z nemožnosti nahlédnout blíže k zámku nám zůstalo.

Deer Park Vejle – Klid a divoká zvěř uprostřed lesa

Následující zastávkou byl Deer Park ve Vejle, přírodní rezervace plná majestátních jelenů a klidu, který doslova pohltí všechny smysly. Tento park jsme si okamžitě oblíbili, a dokonce nás zaujal natolik, že jsme ho navštívili ještě jednou, při naší cestě zpět ze Švédska a Norska. Lesy a louky plné volně se pohybujících srnců působí téměř magicky – vidět tato zvířata z takové blízkosti je zážitek, který se jen tak neomrzí. Celý park na nás působil jako oáza klidu uprostřed městského shonu.

Erholm Gods – Krásný zámek s historickými kořeny

Další zastávkou byl zámek Erholm Gods, který na papíře sliboval kouzelnou zastávku, ale realita byla poněkud jiná. Zámek je sice obklopen krásnou krajinou, ale opět jsme narazili na omezení – jedná se o soukromý objekt. Z velkého parkoviště zbylo jen malé parkovišťátko a blízké okolí zámku bylo nepřístupné, což naši návštěvu dost omezilo. Prošli jsme se otevřenými částmi zahrad a parkem, ale já osobně jsem si návštěvu moc neužil. Kromě toho mě znervózňovaly cedule informující o vstupném, které bylo třeba zaplatit – jenže kasička nebyla nikde k nalezení a online odkaz nefungoval. Místo mne proto spíš stresovalo, než aby zanechalo dobrý dojem. A obavy ze zavření brány při delším zdržení mě utvrdily v tom, že tento zámek patří k těm, které si znovu neplánuji zařadit do itineráře.

Helnæs Fyr – Maják na konci poloostrova

Zámky pro nás tentokrát nebyly vrcholem dne, ale náladu nám spravil závěr dne na poloostrově Helnæs. Cestou k majáku Helnæs Fyr jsme se těšili na romantický výhled na moře, ale jakmile jsme dorazili, počasí nám ukázalo svou nevyzpytatelnou stránku. Zastihl nás déšť, takže jsme na místě strávili jen omezený čas. Přesto jsme si užili krátký pohled na maják zblízka a já dokonce stihl krátce vzlétnou i dronem, než mi padající kapky dali najevo, že dron vznášející se nad mořskou hladinou již nemusí v dešti najít cestu zpět, pokud se urychleně nevrátím. 

Zážitkem je však jen samotná cesta na poloostrov – otevřená krajina, mírné vlny moře a příroda v celé své kráse. I přes nepřízeň počasí jsme odjížděli spokojení, že jsme tento kout Dánska mohli alespoň na chvíli poznat.

Nešťastná volba místa k přenocování

Po dni plném zážitků jsme dorazili na místo, kde jsme plánovali strávit noc – parkoviště nedaleko města Faaborg. Na první pohled se zdálo být klidné a vhodné k rychlému odpočinku – místo poskytovalo základní zázemí a dokonce i tekoucí pitnou vodu. Realita ale nás bohužel mírně zklamala a celková atmosféra místa byla poněkud nepříjemná. Že je místo svažité byl nejmenší problém, jelikož nikomu z nás spaní v mírném svahu nevadí a vždy s údivem hledíme na vanlifery, kteří se své vozy na sebemenším svahu pokoušejí všelijakými způsoby – mnohdy neúspěšně – vyrovnat.

Už při příjezdu na nás působilo místo nevlídně. Bylo zataženo, deštivo a dojem ještě zhoršila blízkost místních domů. Navíc se zde procházeli místní obyvatelé, což nám jako nocležníkům dodalo pocit, že zde nejsme vítáni. Možná to byl jen náš subjektivní dojem umocněný špatným počasím, ale z celé zastávky jsme byli spíše rozpačití.

Artík, náš věrný čtyřnohý parťák, zřejmě sdílel náš nepříjemný pocit. Celou noc byl neklidný, což u něj není obvyklé. V jednu chvíli jsem ho musel v dešti vzít ven, aby se mohl projít a uklidnit, ale ani to nepomohlo – od dodávky se odmítal vzdálit. Vypadalo to, že ho stresují světla z okolních domů a neustálý pohyb místních, který narušoval jinak tichou noc.

Tohle místo se nakonec ukázalo jako nejhorší zastávka na spaní během našeho dánského roadtripu. V oblasti byl bohužel omezený výběr vhodných míst na přespání, a protože bylo špatné počasí, chtěli jsme rychle najít útočiště a zalézt do tepla spacáků. Z praktického hlediska místo sice nabízí základní zázemí pro přespání, ale pokud hledáte klidnou a pohodlnou noc, doporučujeme hledat jinde. Tohle bylo rozhodně jen místo na příjezd, přespání a rychlé opuštění.

8. den: Objevování jižního Fynu

Náš osmý den na dánských silnicích nás zavedl na jih ostrova Fyn, kde nás čekala směsice historie, přírody a trocha improvizace. Historická města, zámky, vojenská pevnost a ikonické majáky – plán byl ambiciózní a plný zajímavých zastávek. Den jsme zakončili u historického větrného mlýna, což vytvořilo dokonalou tečku za dalším nezapomenutelným dnem.

Faaborg – Miniaturní město a návrat do historie

Den jsme začali v přístavním městě Faaborg, jednom z nejstarších měst na ostrově Fyn. Při procházce malebnými uličkami, které se zdály být jak z pohádky, jsme objevili skutečný poklad – Faaborg Mini. Tento projekt je výsledkem práce místních seniorů, kteří ručně vytvářejí zmenšeniny historického centra města. Domečky jsou precizně zpracované, podle plánů, které kreslí architekt v důchodu, a senioři je přes zimu s láskou sestavují. Paní na kase, jedna z hlavních duší projektu, nám ukázala detaily, jak se modely staví, a my se nestačili divit, kolik práce a kreativity za tím stojí.

Po návštěvě Faaborg Mini jsme si prošli samotné historické centrum a přístav. Bylo to zvláštní – projít těmi samými uličkami, které jsme předtím viděli v miniaturní podobě. Faaborg si nás získal svým klidem, historickým kouzlem a pohodovou atmosférou, kterou tu na každém kroku cítíte.

Valdemars Slot

Další zastávkou byl Valdemars Slot, který na nás působil spíš jako velkostatek než klasický zámek. Nachází se na ostrově Tåsinge a byl postaven v 17. století. Bohužel, podobně jako mnoho dalších dánských zámků, je v soukromém vlastnictví a většina jeho prostor je uzavřena veřejnosti. Při příjezdu jsme narazili na zbytky maratonského běhu, který vedl skrze zámek a jeho okolí. Běžci i jejich fanoušci už byli pryč, což nám umožnilo vychutnat si místo v klidu.

Hlavní atrakcí pro nás nakonec nebyl samotný zámek, ale písečná pláž, která se nachází za ním. Po krátké procházce jsme se vydali dál, ale Valdemars Slot nám přesto zanechal v celku příjemný dojem.

Langelandsfort – Památka na studenou válku

Po romantice zámků jsme zamířili na něco úplně jiného – vojenskou pevnost Langelandsfort, památku na období studené války. Toto muzeum nás nadchlo svou rozmanitostí a tím, že se nejedná o pouhou statickou expozici. Prošli jsme si bunkry, obdivovali vojenskou techniku a dokonce nahlédli do interiérů lodí a ponorky HDMS Springeren (S324), která byla součástí dánského námořnictva do roku 2004.

Skvělou zprávou je, že do muzea mohou i psi, takže Artík mohl prozkoumat bunkry a expozice spolu s námi. Vynechal jen vnitřní prostory ponorky a podpalubí lodí, kam by se sám asi těžko vešel. Celé místo je skvěle zpracované a určitě doporučujeme návštěvu, zvláště pokud cestujete s dětmi nebo máte zájem o vojenskou historii.

Keldsnor Fyr – zbytečná cesta k majáku

Další zastávkou byl Keldsnor Fyr, maják na jihovýchodním cípu ostrova Langeland. Tento maják už není přístupný veřejnosti a cesta k němu je označena jako soukromá. To nás ale nezastavilo.

Maják je za bránou na soukromém pozemku a dovnitř jsme samozřejmě nevstoupili. Evička vystoupila a snažila se pořídit alespoň pár fotografií z dálky, zatímco já jsem zápasil s tím, jak otočit pětimetrovou dodávku na cestě, kde sotva projede jediné auto. Abych to neměl jednoduché, byla místy lemována kamennými patníky. Bylo to trochu dobrodružství, a nevím jak to vnímá Ev, ale podle mě pohled na tento maják za toto dobrodružství nestál.

Pozdní příjezd do Naturdestination Skovsgaard

Další zastávkou měla být přírodní rezervace Naturdestination Skovsgaard, kde se spojuje ekologické zemědělství a ochrana přírody. K naší smůle bylo místo zavřené, takže jsme opět nastartovali naši dodávku a vyrazili hledat místo k přespání. 

Klidná noc u Kirkeby

Místo na spaní jsme nalezli ZDE nedaleko vesničky Kirkeby. K naší radosti šlo o klidné místo obklopené přírodou. Jak jsme později zjistili, parkoviště slouží jako výchozí bod pro turistickou stezku vedoucí k vyhlídce na západ slunce. Tuto možnost jsme sice nevyužili, ale i tak jsme byli spokojeni s výběrem této zastávky.

Při příjezdu na parkoviště jsme potkali dvě auta místních, přičemž jeden z párů plánoval na nedaleké vyhlídce strávit noc pod širým nebem. My jsme zůstali věrní naší dodávce, kterou jsme si rychle přizpůsobili na spaní. Artík se okamžitě usadil a se zaujetím sledoval, jak Evička připravuje vynikající večeři. Po jídle jsme si sedli s pivem a už plánovali, že se zavrtáme do spacáků – ale na kopci nedaleko nás naše pohledy stále přitahoval podivuhodný mlýn. „Půjdeme ho prozkoumat?“ navrhla Evička. A tak jsme vyrazili.

Egebjerg Mølle – Historický větrný mlýn s výhledem

Mlýn Egebjerg Mølle nás překvapil svou siluetou už z dálky, ale až když jsme k němu přišli blíž, uvědomili jsme si, jak unikátní stavba to je. Prosklený vrchol mu dodával moderní nádech, zatímco zbytek mlýna zůstal věrný své historické podstatě. Informace na cedulích potvrzovaly, že mlýn slouží jako malé muzeum a je přístupný veřejnosti. Mlýn, postavený v 19. století, měl pohnutou historii. Vyhořel a jeho střídající provozovatele provázeli ekonomické problémy. Dnes slouží jako muzeum tradičního mlynářství. Mlýn je otevřený non-stop a můžete si tak projít všechna jeho patra a vrchol, který je přestavěn na vyhlídku. V zázemí naleznete čistou toaletu a vybavenou kuchyňku s varnou konvicí, vařiči a drobnostmi potřebnými k vaření. Tento mlýn, který byl pro nás nečekaným překvapením uprostřed ničeho, nám byl skvělou odměnou za další dlouhý den.

Minuli jste článek o první části naší cesty po západním Jutsku? Klikněte zde!